16 C 143/2021-46 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 36 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 243,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 201,25 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku 19,12 % ročně z částky 28 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 3 618 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 1. 10. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč (úhrady za služby) uhradit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč počínaje dnem 8. 10. 2018 do 25. 11. 2019. 3. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. 4. Za dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku postoupení žalovaný uhradil částku 18 000 Kč, od postoupení nebylo hrazeno ničeho. 5. Na výzvu soudu žalobce dne 29. 7. 2021 (č.l. 35-40) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, a to na základě výplatní pásky a pracovní smlouvy žalovaného, což bylo zaznamenáno v kartě zákazníka. Původní věřitel dospěl po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. Dále uvedl, že kopie dokladů žalovaného k dispozici nemá. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. 7. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 8. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 9. [právnická osoba], [IČO], dne 1. 10. 2018 poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč (viz smlouva na č.l. 15-16). Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč (úhrady za služby) uhradit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč počínaje dnem 8. 10. 2018 do 25. 11. 2019. 10. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 19-23 spisu) s účinností ke dni 15. 1. 2021 O tomto byl žalovaný dopisem ze dne 15. 1. 2021 (č.l. 24) uvědoměn. 11. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradil částku 18 000 Kč. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho. 12. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 14. 5. 2021 doporučeně (č.l. 28). 13. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobce sdělil pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného, kdy doklady předložené žalovaným nemá k dispozici. Nedoložila ani, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.) 14. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 15. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne 1. 10. 2018 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč (úhrady za služby) uhradit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč (tedy 3 600 Kč týdně) počínaje dnem 8. 10. 2018 do 25. 11. 2019. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 16. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>20. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>21. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situ