16 C 207/2021-37 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 773 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 493,01 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 773 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky 10 773 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky 10 773 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a uhradit náklady řízení výši 2 252 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 11. 3. 2007 uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finance spolu s poplatkem ve výši 3 773 Kč uhradit v 27 týdenních splátkách po 399 Kč, a to nejpozději do 16. 9. 2007. Žalovaný neuhradil ničeho. 3. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně. 4. Na výzvu soudu žalobce dne 22. 10. 2021 (č.l. 33-34) svou žalobu doplnil tak, že právní předchůdce žalobce neměl povinnost zkoumat a posuzovat řádně úvěruschopnost spotřebitele, neboť tento institut byl zaveden do českého práva až zákonem č. 145/2010 Sb., kdy smlouva byla uzavřena v roce 2007, tedy za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, byť mu byla výzva k vyjádření a žaloba doručeny do vlastních rukou dne 21. 10. 2021. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 11. 3. 2007 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na základě smlouvy o půjčce (viz smlouva č.l. 14). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 7 000 Kč spolu s částkou 3 773 Kč představující souhrnný poplatek v 27 týdenních splátkách po 399 Kč (tedy 1 596 Kč měsíčně), kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 16. 9. 2007 RPSN vztahující se k půjčce činilo 460,9 %. Žalovaný dle tvrzení žalobce na dlužnou částku nehradil ničeho. 8. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 15 spisu). O tomto byl žalovaný dopisem ze dne 6. 1. 2021 (č.l. 22-23) uvědoměn. 9. Předžalobní výzva byla na adresu žalovanému odeslána dne 30. 7. 2021 doporučeně (č.l. 34-26). 10. Statistikou české národní banky bylo prokázáno, že úrokové sazby v daném období u krátkodobých úvěrů činily od 5 % do 12 % ročně. 11. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku. 12. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 14. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 16. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 27 týdnů. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli půjčku ve výši 7 000 Kč a úroky ve výši 3 773 Kč (nazvané souhrnný poplatek) v 27 pravidelných týdenních splátkách po 399 Kč. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy několikanásobně překročila obvyklou úrokovou sazbu v daném období, je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. 17. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ze statistiky ČNB (viz [příjmení] [jméno]) vyplývá, že úroková sazba poskytovaná bankami v daném období u bank činila 5 % až 12 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve sjednané výši jako nemravný. 18. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku (s přihlédnutím k celkovým nákladům spotřebitelského úvěru) je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Je přitom nerozhodné, že původní věřitel nazval sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. Obdobně viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17Co 592/2008, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 33/2003. 19. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu v části, ve které se domáhal žalobce zaplacení úroku ze smlouvy, zamítl a v této souvislosti byl zamítnut nárok na zaplacení částky 3 773 Kč s příslušenstvím. 20. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce, a to konkrétně ve výši 7 000 Kč, žalovaný se tak na úkor původní věřitelky bezdůvodně obohatil a byl povinen toto poskytnuté plnění vydat dle § 451o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta. 21. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 517 odst. 2 o. z. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 13. 8. 2021. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě dluh neuhradil, ocitl se v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,5 % ročně. 22. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně odeslala žalovanému předžalobní upomínku, má proto právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. 23. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) á 300 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v náhradě hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 100 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o.s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. 24. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 25. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 26. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu [číslo] – [číslo], [variabilní symbol].