16 C 209/2021-58 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 7 472 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 242,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 903,40 Kč, zákonným úrokem z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 29 % ročně z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a uhradit náklady řízení výši 1 489 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 23. 11. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finance spolu s částkou 4 612 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 863 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017. 3. Poslední splátka žalovanou byla uhrazena dne 20. 6. 2017, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku 3 140 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pak nebylo uhrazeno ničeho. 4. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně. 5. Na výzvu soudu žalobce dne 27. 10. 2021 (č.l. 47-52) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující. 6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. 7. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 8. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 9. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované dne 23. 11. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce (viz smlouva č.l. 15-16). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 6 000 Kč spolu s částkou 4 612 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 863 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017 RPSN vztahující se k zápůjčce činilo 319,14 %. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 3 140 Kč (viz tabulka umoření č.l. 17). 10. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 18-35 spisu). O tomto byla žalovaná dopisem ze dne 14. 6. 2018 (č.l. 36-37) uvědoměna. 11. Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradila částku 3 140 Kč. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho. 12. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 13. 3. 2020 doporučeně (č.l. 39-39, 40). 13. Žalobkyně neprokázala, že by společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu ze dne 23. 11. 2016 (č.l. 53). Z této karty vyplývá, že žalovaná byla v době uzavírání smlouvy svobodná, se základním vzděláním, žila v nájmu, nevlastnila automobil, byla nezaměstnaná. Její příjem ve výši 9 189 Kč byl tvořen převážně z podpory. Odhadované výdaje činily 2 000 Kč, kdy 1 000 Kč činily splátky zápůjček. K tomu žalobkyně doložila rozhodnutí Úřadu práce o doplatku na bydlení se složenkami a oznámení o přiznání měsíční dávky – příspěvku na živobytí. Z karty však nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná další závazky, zda tyto řádně splácí apod. Nadto odhadované výdaje 2 000 Kč, když žalovaná bydlí v nájmu a její příjmy jsou tvořeny sociálními dávkami, se jeví soudu značně podhodnocené. Žalovaná pak měla hradit částku 944 Kč měsíčně. 14. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 15. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala hradit spolu s poplatkem 4 612 Kč, ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 16. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouv