18 C 205/2021-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 13. 1. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 5 350 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná dne 25. 3. 2016 se žalobkyní Smlouvu o půjčce (dále jen„ Smlouva“), na základě níž žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 5 000 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 8 850 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 148 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek dne 16. 9. 2016 splatným. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z každé nezaplacené splátky a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním závazku. Celková hodnota pohledávky činí 5 350 Kč. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 21. 10. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 8-15 spisu. 5. Podle § 2390 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 8. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta finanční půjčka ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 8 850 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 148 Kč. Žalovaná tak byla povinna vrátit žalobkyni částku ve zbývající výši 5 350 Kč, spolu s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení, kdy soud žalobě vyhověl (výrok ad I. tohoto rozsudku). 9. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 400 Kč (výrok ad II. tohoto rozsudku). 10. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.