19 C 65/2021-46 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 212 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne 30. 6. 2020 uzavřela se žalovaným distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si strany sjednaly, že žalobkyně poskytne žalovanému na požádání peněžní prostředky do určité výše a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za čerpání úvěru a úrok. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, a to bankovním převodem na č. ú. [bankovní účet]. Poplatek za čerpání úvěru byl dohodnut na 20 % z čerpané jistiny úvěru (tj. celkem 1 000 Kč) a dále byl sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. V bodě 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splácením dluhu či jeho části je žalovaný povinen hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí žalované částky je smluvní pokuta ve výši 363 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 7. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 13. 5. 2021, č. j. 19 C 65/2021-33 žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, ze kterých zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli prostřednictvím internetu (komunikačními prostředky na dálku), že žalobkyně poskytne žalovanému na požádání peněžní prostředky a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek za čerpání úvěru. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky do výše 5 000 Kč, a to i opakovaně po celou dobu účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši jedné třetiny z částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však 300 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny. Dále se žalovaný zavázal za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru, zaplatit úrok ve výši 20 % měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, zavázal se žalovaný za dobu od první dne splatnosti celého dluhu až do splacení dluhu zaplatit úrok ve výši 15 % ročně, místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. Dále si strany dohodly, že úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každých započatý kalendářní měsíc prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu či jeho části po dobu delší dvou měsíců se stal splatným bez dalšího celý dluh. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (převodem na účet č. [bankovní účet]). Žalovaný úvěr řádně nesplácel a dluh se tak stal splatným dne 30. 9. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytovat i opakovaně na žádost žalovaného peněžní prostředky do výše 5 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně poplatku ve výši 20 % z jistiny a včetně úrokového navýšení 20 % měsíčně (tj. 240 % ročně). Pro případ splatnosti dluhu měl úrok činit 15 % ročně namísto sjednaného úroku 20 % měsíčně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč převodem na účet. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, jakož i sjednaného poplatku ve výši 20 % z jistiny (tj. 1 000 Kč), je v souladu se smlouvou, a tudíž i s ustanovením § 2395 občanského zákoníku. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 20 % měsíčně (tedy 240 % ročně) tedy částky 2 849 Kč, je takto sjednaná úroková sazba dle názoru soudu nepřiměřeně vysoká a zjevně se příčí dobrým mravům. Ujednání o úroku ve výši 20 % měsíčně proto považuje soud za neplatné dle § 588 občanského zákoníku. Dle názoru soudu úroková sazba, která dosahuje 240 % ročně, výrazným způsobem přesahuje obvyklou úrokovou míru, když banky v roce 2017 poskytovaly úvěry a půjčky za úrokovou sazbu v průměrné výši 15 % ročně, maximálně do výše 25 % ročně. Účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ neuhrazení dluhu řádně a včas, a to ve výši 121 Kč měsíčně. Takto sjednaná smluvní pokuta je v souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku. Žalovaný byl v prodlení se splátkou úvěru, tudíž mu byla vyúčtována smluvní pokuta za 3 měsíce prodlení po 121 Kč, tedy celkem výši 363 Kč. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatku ve výši 1 000 Kč, důvodný je také nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 363 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 38,15 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 189 Kč DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 1489 Kč. S ohledem na