5 C 280/2020-107 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] smlouvu o revolvingovém úvěru, a to poté, co původní věřitelka prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Ve smlouvě o úvěru umožnila původní věřitelka žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek z úvěru ve výši 12,5 % měsíčně z čerpané částky. Žalovaný čerpal částku [částka]. Žalovaný dosud neuhradil jistinu úvěru ve výši [částka]. Pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což jsou [obec a číslo]. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř., a to ke dni [datum]. Žalobkyně ani žalovaný se k jednání nedostavili, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když k tomuto nenavrhla žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, a proto jí soud nemohl poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř. 4. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], a to na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č.l. 32 až 56 spisu, výpisy z účtu č.l. 78 až 95 spisu, 97 až 100 spisu). 5. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud neuhradil jistinu úvěru ve výši [částka]. 6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. 8. Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen původní věřitelka) a žalovaný sjednali dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které umožnila původní věřitelka žalovanému čerpat finanční prostředky do výše [částka]. Žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši [částka], přičemž dosud dluží jistinu ve výši [částka]. Původní věřitelka nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet (resp. tato skutečnost nebyla žalobkyní prokázána). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. <i>9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud neuhradil jistinu ve výši [částka] (jiné nároky nejsou předmětem tohoto řízení). Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. 14. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná, nemohl soud vycházet z data splatnosti sjednaného v této smlouvě. Jak vyplývá z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., splatnost pohledávky nastává na základě výzvy věřitele (resp. uplynutím přiměřené lhůty od doručení takové výzvy). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou, která byla žalovanému odeslána dne [datum] (viz podací lístek č.l. 69 spisu), dne [datum] se tak výzva dostala do dispozice žalovaného, který měl dlužnou částku uhradit do 7 dnů, tj. do [datum]. Pokud tak neučinil, ocitl se dnem [datum] v prodlení s úhradou dluhu. Od tohoto data pak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb., přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty. 15. Žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná, neúspěch se týkal jen části příslušenství, současně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, a proto soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení, tedy zejména zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu na právní zastoupení za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši [částka]. 16. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.