6 C 24/2021-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 1. 2021 domáhala po žalované 1 zaplacení částky 90 045 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 90 045 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že dne 31. 3. 2017 poskytla žalované částku 108 000 Kč s tím, že žalovaná dosud vrátila toliko 17 955 Kč. Mezi účastnicemi probíhala jednání o uzavření smlouvy, avšak žalobkyně není schopna smlouvu doložit. Proto se domáhá vrácení zbylé částky z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2021 bylo rozhodnuto o přistoupení žalované 2 do řízení. 3. Žalovaná 1 ani žalovaná 2 se k žalobě nevyjádřily. Žalované nemají datovou schránku, ani si nezvolily doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejich pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovaným na shora uvedenou doručovací adresu. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Z potvrzení o provedené platbě a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 15. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 31. 3. 2017 převedla na bankovní účet žalované 1 částku 108 000 Kč, a že dispoziční právo k účtu měla mimo majitele i [celé jméno žalované] (žalovaná 2). 6. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalovaná 1 omezená ve svéprávnosti, a to mimo jiné tak, že není způsobilá právně jednat, není způsobilá samostatně hospodařit s finančními prostředky, spravovat své jmění nad 50 Kč, není způsobilá uzavírat smlouvy ekonomického charakteru. Opatrovníkem žalované 1 byla jmenována žalovaná 2. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 5. 2015. 7. Žalobkyně vyzvala žalovanou 1 k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2020, která byla odeslána doporučeně na adresu žalované 1 dne 15. 12. 2020. 8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 9. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový a právní stav věci: 10. Podle § 461 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Žalobkyně poskytla žalované plnění ve výši 108 000 Kč, a to bez právního důvodu. Pokud snad měly být peněžní prostředky poskytnuty žalované 1 na základě smlouvy (např. o úvěru, zápůjčce apod.), pak takový právní důvod nebyl v řízení prokázán a účastníky ani tvrzen. V takovém případě by navíc předmětná smlouva v souladu s § 461 o. z. podléhala schválení soudu, neboť jde o jednání, které svou povahou vybočuje s meze běžné správy jmění zastoupené osoby. Jestliže schválení právního jednání soudem nebylo v projednávané věci doloženo, šlo ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. o absolutně neplatné právní jednání, ke kterému soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.). Bylo-li ze strany žalobkyně plněno bez právního důvodu, pak na straně žalovaných vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud proto zavázal žalovanou 2, která z pozice opatrovankyně žalované 1 spravuje jmění žalované 1, a která měla v době vyplacení částky dispoziční právo k bankovnímu účtu žalované 1, k úhradě částky 90 045 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Vůči žalované 1, která je omezena ve svéprávnosti, zároveň žalobu zamítl. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalované nijak nezpochybnily, že žalované dosud uhradily pouze 17 955 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalované uhradily, nesou žalované, které však byly v tomto řízení zcela pasivní a netvrdily, že by snad uhradily vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. 15. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v předžalobní výzvě byla žalované odeslána doporučeně dne 15. 12. 2020, dne 18. 12. 2020 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit v souladu s výzvou nejpozději do 21. 12. 2020. Pokud neplnila, ocitla se počínaje dnem 22. 12. 2020 v prodlení s úhradou dluhu. Proto požadovala-li žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 12. 1. 2021, soud žalobě i potud vyhověl. Výše úroku z prodlení (8,25 % ročně) vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Výrok o tom, že žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, byla ji tedy přiznána náhrada nákladů řízení, a to ve výši 3 602 za zaplacený soudní poplatek. Dále byla úspěšné žalobkyni přiznána náhrada za právní zastoupení advokátem, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za předžalobní výzvu a písemné podání žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu 4 740 Kč. Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 14 220 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3x režijní paušál v celkové výši 900 Kč. Žalobkyni rovněž přísluší 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byly přiznány žalobkyni náklady řízení ve výši 21 897,20 Kč. 17. Náhrada nákladů řízení vůči žalované 1 nebyla žalobkyni přiznána, neboť žaloba vůči žalované 1 byla zamítnuta; žalovaná 1 tedy byla v řízení úspěšná, avšak náklady řízení ji žádné nevznikly. 18. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 19. Výrok o tom, že žalovaná 2 je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.