7 C 178/2021-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 13 051,80 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 16. 10. 2019 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s celkovým úvěrovým rámcem 17 000 Kč. Žalovaná z těchto prostředků vyčerpala prostřednictvím kreditní karty celkem částku ve výši 16 632 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Žalovaná na dluh zaplatila částku 9 845 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, žalobkyně proto dopisem ze dne 29. 10. 2020 prohlásila celý dluh žalované za splatný ke dni 29. 10. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána v souladu s ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. <i>3. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>4. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>6. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.</i> <i>7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2, úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.</i> <i>8. Podle ust. § 2400 občanského zákoníku, mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.</i> 9. Sutková zjištění: Ze Smlouvy o úvěru (č. l. 16) čerpaném prostřednictvím kreditní karty [číslo] ze dne 16. 10. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 17 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru, a to včetně smluvního úroku ve výši 26,28 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (č. l. 18) soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaná z tohoto účtu vyčerpala prostřednictvím kreditní karty celkem částku 16 632 Kč, kterou řádně nesplácela. U výpisu čerpání, splátek a úhrad č. l. 19 zjistil soud, jako částku žalovaná na úvěr zaplatila a jaká je aktuální výše dlužné jistiny, včetně příslušenství. 10. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 29. 10. 2020 (č. l. 22) soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalované, aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 15 908,31 Kč ve lhůtě do 14 dní ode dne sepsání této výzvy. 11. Právní závěry: Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 17 000 Kč, z nějž žalovaná prostřednictvím platební karty vyčerpala finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupila a žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s občanským zákoníkem, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené občanským zákoníkem. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 13 051,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Výrok II. tohoto rozhodnutí. 14. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek. 15. Povinnost hradit náklady řízení žalobkyně k rukám právního zástupce je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.