11 C 16/2018-240 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 15. 1. 2018. Žalobou ze dne 11. 1. 2018 domáhal se žalobce jako zaměstnanec vůči žalovanému jako svému zaměstnavateli zaplacení celkem částky 776 837 Kč, sestávající z nároku na odstupné ve výši 314 376 Kč s příslušenstvím, nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 125 000 Kč, nároku na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku před a po skončení pracovní neschopnosti celkem ve výši 337 461 Kč. Nárok uplatnil z titulu pracovního úrazu, který se mu stal dne 22. 5. 2015 při výkonu práce. 2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 16. 2. 2018. Nárok žalobce neuznal a tento rozporoval co do důvodu i co do výše. Považoval za nesporná tvrzení žalobce, že byl u něj zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 9. 2005 jako [anonymizováno] a že dne 22. 5. 2015 došlo u žalobce k pracovnímu úrazu, dále že v době od 28. 5. 2015 do 10. 6. 2016 trvala dočasná pracovní neschopnost žalobce a že dne 21. 6. 2016 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru ve smyslu § 52 písm. e) zákoníku práce. Na základě této dohody skončil pracovní poměr ke dni 30. 6. 2016 z důvodu, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb ze dne 20. 6. 2016 dlouhodobě zdravotní způsobilost. 3. Na základě provedeného důkazního řízení ve věci soud rozhodl dne 3. 6. 2020 tak, že: žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 586 082,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 305 316 Kč od 16. 9. 2016 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 268 266,50 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále žaloba byla zamítnuta co do částky 78 254,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 9 060 Kč od 1. 8. 2016 do zaplacení, z částky 314 376 Kč od 1. 8. 2016 do 15. 9. 2016, z částky 69 194,50 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 12 500 Kč ve výši 8,05 % od 1. 1. 2017 (výrok II.), dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.), o povinnosti žalovaného zaplatit státu náhradu nákladů řízení spočívající ve znalečném (výrok IV.) a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (výrok V.). 4. Proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě podal žalovaný odvolání. 5. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 1. 6. 2021, č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto tak, že odvolací řízení bylo zastaveno v části, týkající se odstupného ve výši 305 316 Kč a v části týkající se náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 12 500 Kč (výrok I., odstupné po odpočtu zálohové daně 57 429 Kč bylo žalobci vyplaceno dne 11.12.2020 a náhrada za ztížení společenského uplatnění byla vyplacena dne [číslo]), rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. v části, ve které byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 305 316 Kč od 16. 9. 2016 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 305 316 Kč od 16. 9. 2016 do 11. 12. 2020 ve výši 104 237,39 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. v části týkající se náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 268 266,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 268 266,50 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a v souvisejících výrocích III., IV. a V. byl zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Podle poučení proti tomuto rozsudku do výroku I. a III. není dovolání přípustné a proti tomuto rozsudku do výroku II. je dovolání přípustné. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 7. 2021. Dovolání do výroku II. nebylo žádným z účastníků podáno. 6. Žalovaný v podání ze dne 27. 5. 2022 sdělil, že v součinnosti s [anonymizována dvě slova], a.s., která je zákonnou pojišťovnou žalované pro případ odpovědnosti za škody vzniklé pracovním úrazem, provedla výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, který dle jejího názoru odpovídá platné právní úpravě, a který je žalovaná i pojišťovna, která bude nárok hradit, ochotna akceptovat. Podle žalovaného je nezbytné, aby způsob výpočtu korespondoval s ust. § 271b zákoníku práce. Podle žalovaného nelze za dobu evidence žalobce na Úřadu práce nárokovat celý průměrný výdělek před vznikem škody bez jakéhokoliv odpočtu, neboť tento výpočet neodpovídá platné právní úpravě. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku je možné přiznat pouze od 17. 2. 2017, tedy za měsíc únor je možné nárokovat pouze alikvotní část náhrady. Žalovaný nesouhlasí s výpočtem náhrady za dobu pracovní neschopnosti z obecných zdravotních příčin v období od 17. 2. do 25. 10. 2017 jak je uplatňuje žalobce. Tato pracovní neschopnost nesouvisela s pracovním úrazem a žalobcem uplatněný výpočet není v souladu s § 271b odst. 2 zákoníku práce. Nelze odečíst skutečně vyplacené nemocenské dávky, ale za výdělek po pracovním úraze se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského, tj. tzv. denní vyměřovací základ stanovený dle § 18 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Podle výpočtu žalovaného činí náhrada za ztrátu na výdělku částku 137 643 Kč, jak dokladuje na č.l. 230. Jde o částku v tzv.„ hrubém“, z které je zapotřebí odvést daň z příjmu. Nad rámec této částky žalovaný nároky žalobce rozporuje a neuznává. 7. Při jednání dne 31. 5. 2022 žalobce nesouhlasil s náhradou za ztrátu na výdělku v částce 137 643 Kč, neboť dle jeho názoru dříve uplatněný nárok je po právu a odkázal na judikát 21 Cdo 1462/2020. Žalovaný uvedl, že nárok žalobce je dán, ale rozporuje způsob výpočtu tohoto nároku. Podle žalovaného nebyla odečtena minimální mzda, když byl žalobce evidován na Úřadu práce a mzda, když byl žalobce zaměstnán u firmy [anonymizováno] a v době, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti z důvodu jiného onemocnění, nelze odečítat skutečně vyplacené nemocenské dávky. Žalovaný uznal, že rentu je možno vyplácet po dobu, než byl žalobci přiznán invalidní důchod III. stupně pro jiné onemocnění, protože od té doby není schopen vykonávat jakoukoliv práci. 8. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. 6. 2020 je ve spojení s rozsudkem soudu II. stupně ze dne 1. 6. 2021 ve výroku I. pravomocný ohledně nároku žalobce na odstupné ve výši 305 316 Kč a nárokovaného úroku z prodlení z částky 30 316 Kč od 16. 9. 2016 do zaplacení, tj. do 11. 12. 2020 ve výši 104 237,39 Kč a dále ohledně nároku žalobce na ztížení společenského uplatnění ve výši 12 500 Kč ke dni 9. 7. 2021. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. 6. 2020 je ve výroku II. pravomocný ke dni 18. 8. 2020. 9. K zamítanému výroku II. rozsudku ze dne 3. 6. 2020 je třeba uvést, že: a) byla zamítnuta nárokovaná náhrada za ztrátu na výdělku do skončení pracovní neschopnosti za dobu od 11. 6. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 5 709 Kč, b) byla zamítnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 7. 2016 do 10. 7. 2016 ve výši 9 170 Kč, c) nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 10. 7. 2016 do 28. 11. 2016 - z uplatněného nároku na 127 062 Kč byla přiznána částka 123 398,55 Kč a nárok byl zamítnut co do částky 3 663,45 Kč, d) nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 28. 11. 2016 do 17. 2. 2017 - z uplatněného nároku na 42 340 Kč byla přiznána částka 25 221,95 Kč a zamítnuta co do částky 17 118,05 Kč, e) nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 17. 2. 2017 do 25. 10. 2017 - z uplatněného nároku na 125 686 Kč byla přiznána částka 119 646 Kč a co do částky 6 040 Kč i s příslušenstvím zamítnuta, d) byla zamítnuta nárokovaná náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 26. 10. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 27 494 Kč. 10. Rozsudek soudu I. stupně byl dovolacím soudem v napadeném výroku I. v části týkající se náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 268 266,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 268 266,50 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a v souvisejících výrocích III., IV. a V. byl zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. V tomto rozsahu proto soud I. stupně opětovně rozhodoval. 11. Soud vycházel z tohoto zjištěného a prokázaného skutkového stavu: Mezi žalobcem a žalovaným byl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 9. 2005. Při výkonu sjednané práce utrpěl žalobce úraz dne 22. 5. 2015. Tento úraz je úrazem pracovním. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 28. 5. 2015 do 30. 6. 2016. Žalovaný žalobci jinou práci nenabídl. Ke dni 30. 6. 2016 byl ukončen mezi účastníky pracovní poměr na základě dohody podle § 52 písm. e) zákoníku práce z důvodu, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb dlouhodobě zdravotní způsobilost.