16 C 2/2022-77 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 704, 96 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 704,96 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % a náhradu nákladů řízení ve výši 8 350,40 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [anonymizována tři slova], IČ [číslo], prostřednictvím stránek [webová adresa] dne 13. 2. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala z úvěrového rámce částku 33 704,96 Kč a tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 13. 11. 2020. Schopnost žalované splácet úvěr ověřil výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak nevrátila. Žalovaná byla upomínána k zaplacení upomínkou ze dne 23. 12. 2020. 3. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno doporučeně. 4. Na výzvu soudu žalobkyně dne 24. 1. 2022 (č.l. 60 spisu) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Dále žalobkyně provedla lustraci dokladu totožnosti předloženého dlužníkem. Žádné důkazy k tomuto nepřiložila. 5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 20. 1. 2022 tak, že nárok žalobkyně neuznává. Je pravdou, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně po telefonu dne 13. 2. 2020 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, avšak částka, kterou čerpala, činila 24 900 Kč, k čemuž doložila výpis z účtu žalované. Žalovaná se bohužel ocitla v tíživé situaci, proto nehradila řádně a včas, avšak ve splátkách uhradila částku 8 989 Kč a do podání návrhu celkem částku 17 000 Kč. Po podání návrhu pak další částky, kdy žalovaná celkem uhradila 26 489 Kč. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně nijak nespecifikovala, z čeho se požadovaná částka skládá, kdy v oznámení o postoupení pohledávky byla uvedena částka 33 477,19 Kč, což je v rozporu s tvrzením žalobkyně v žalobě. Pokud žalobkyně vycházela i ze sankčních ujednání, tyto žalovaná považuje v rozporu s dobrými mravy a mělo by na ně být nahlíženo jako na neplatné. 6. Soud nařídil jednání na den 23. 2. 2022, u kterého žalovaná setrvala na svém vyjádření. Dále uvedla, že v době uzavření úvěru si pokoušela úvěr vzít u bankovních institucí, kde však nesplnila podmínky pro poskytnutí. Právní předchůdkyně žalobkyně po ní chtěla asi pouze občanský průkaz, výpis z bankovního účtu a do dvou dnů byla formou sms žádost o úvěr schválena. Blíže se o její majetkové a výdělkové poměry nezajímala. Navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavil, když z tohoto se dne 17. 2. 2022 omluvil. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 13. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru (viz smlouva na č.l. 10-12, standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 13-15, obchodní podmínky č.l. 16-19), na základě které žalované poskytla částku 24 900 Kč, kdy tato částka měla být splacena nejpozději do 13. 11. 2020 (platební informace na č.l. 20). Smlouvou o postoupení pohledávky (č.l. 22-34) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o tomto byla žalovaná dopisem ze dne 23. 12. 2020 (č.l. 35-36) uvědoměna a zároveň vyzvána k úhradě před podáním žaloby. Soud vycházel z toho, že tvrzení žalobkyně o poskytnutí částky 33 704,96 nemělo oporu v provedených důkazech a na základě shodného tvrzení účastníků tak považuje za nesporné poskytnutí 24 900 Kč. 9. Celková dlužná částka uvedená v platebních informacích žalobce (č.l. 20) činila 33 704,96 Kč a byla tvořena ze zůstatku po poslední platbě ve výši 21 663,52 Kč, náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, výběrem 500 Kč a úroky za období čerpání ve výši 11 291,44 Kč. V rámci oznámení o postoupení pohledávky (č.l. 35) žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 33 477,19 Kč, kdy tato částka nebyla v dopise nijak specifikována. Ve výzvě před podáním žaloby ze dne 23. 12. 2020 (č.l. 35v) pak byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 43 495,20 Kč jež zahrnuje„ po sečtení všech nákladů a sankcí“ částku 33 477,19 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 10 018 Kč. 10. Tuto částku žalovaná rozporovala ve svém vyjádření ze dne 20. 1. 2022 (č.l. 45-48), kdy uvedla a také doložila výpisy z bankovního účtu (č.l. 54-55), že celkově čerpala částku 24 900 Kč a uhradila celkem částku 26 489 Kč. 11. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zjišťovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalované, což však nijak nedoložila. Žalobkyně se z jednání omluvila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o své povinnosti důkazní, a to nejen stran zjišťování úvěruschopnosti, ale i stran čerpání úvěru. 12. Dne 24. 2. 2022 (tedy po vyhlášení rozsudku) byly soudu doručeny další listiny žalobkyně, ke kterým soud nemohl přihlížet, ale z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že skutková verze žalované o vyplacené částce je správná, bylo doloženo zaplacení 24 900 Kč. 13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Původní věřitelka poskytla žalované revolvingový úvěr, na základě kterého žalovaná čerpala 24 900 Kč, které se žalovaná zavázala dle smluvních ujednání uhradit nejpozději do 13. 11. 2020. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovanou bylo výpisy z účtu prokázáno, že žalobkyni a její právní předchůdkyni zaplatila částku 26 489 Kč. 15. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr spl