16 C 228/2021-85 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 16. 10. 2021. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s doplněním ze dne 23. 11. 2021 se žalobce domáhal po žalované úhrady shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že na základě návrhu uzavřela s žalovanou dne 6. 10. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru formou poskytnutí úvěrového rámce Poslední čerpání úvěru proběhlo dne 18. 2. 2021. Žalovaná postupně vyčerpala 51 003,74 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala hradit ve splátkách. Žalovaná nehradila řádně a včas, proto jí žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu za prodlení ve výši 1 248,87 Kč, a to formou automatizovaných upomínek, naposled dopisem ze dne 25. 8. 2021. Dne 19. 7. 2021, předtím, než se stal úvěr splatným v důsledku prodlení žalované, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné splátky do 30 dnů. Žalovaná však neuhradila. Proto došlo ke dni 30. 9. 2021 k odstoupení od smlouvy a dluh v celkové výši 59 137,79 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Dopisem ze dne 25. 8. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě, následně znovu dne 4. 10. 2021. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 49 362,39 Kč, úroky z úvěru do zesplatnění ve výši 6 348,53 Kč, náhrada nákladů za vymáhání ve výši 800 Kč, smluvní pokuta za prodlení ve výši 1 248,87 Kč. 2. Ve věci byl dne 20. 10. 2021 vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR 243647/2021-5, proti kterému podala žalovaná odpor, ve kterém uvedla, že splátky zpočátku splácela dle smluvních podmínek, přišla však o zaměstnání a proto již splátky hradit nemohla. Snažila se se [právnická osoba] domluvit na pozastavení splátek nebo jejich snížení, ale neúspěšně. Aktuálně je na nemocenské dovolené, pobírá dávky v pracovní neschopnosti, proto požádala o možnost splátkového kalendáře. 3. Usnesením ze dne 22. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Žalobkyně dne 6. 10. 2020 uzavřena s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru (č.l. 15-20) ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami ([číslo]), specifickými podmínkami (č.l. 41-42) ceníkem (č.l. 23) a sazebníkem (č.l. 24) a dodatkem (č.l. 62-81 týkajícího se pojištění) formou poskytnutí úvěrového rámce, kdy žalovaná postupně čerpala částku 51 003,74 Kč (č.l. 25-26). Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vracet formou splátek. Žalovaná tak však nečinila, proto po neúspěšných urgencích žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy (č.l. 28) a úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 30. 9. 2021. Dopisem ze dne 4. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení před podáním žaloby (č.l. 29). 6. Žalobkyně však neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované. Sdělila pouze zcela obecně, že ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě tvrzení žalované a jí předložených dokladů. Nedoložila, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), či zjišťování dalších závazků žalované (například exekuční řízení či vymáhání, atp.). Z žádosti/smlouvy vyplynulo, že žalovaná uvedla, že její příjmy činí 19 000 Kč, bydlí u rodičů, je svobodná s jednou vyživovací povinností. Měsíční výdaje činí 8 000 Kč. 7. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 8. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 51 003,74 Kč formou úvěrového rámce a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných splátkách. Takto však nečinila řádně a včas, a proto žalobce využil svého práva vyplývajícího mj. z úvěrových podmínek, úvěr prohlásil za splatný a žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Žalobkyně však neprokázala, že by zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. 9. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>14. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalované, ani se blíže nezabývala jejími osobními a majetkovými poměry. Nebyly doloženy lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalované. Za podstatnou považuje soud skutečnost, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalované splácet úvěr. Hodnocení příjmové a výdajové stránky bylo nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 51 003,74 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné