16 C 238/2021-54 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 97 740,54 Kč s úrokem ve výši 9,49 % p.a. z částky 93 514,89 Kč od 25. 2. 2021 do 25. 5. 2021, úrokem 8,25 % p.a. z částky 93 514,89 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 97 740,54 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, částku 2 902,22 Kč a uhradit náklady řízení výši 23 773,20 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalobce s žalovanou dne 21. 11. 2019 uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v 84 splátkách po 1 676 Kč (vyjma poslední splátky). Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 000 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto žalobce využil svého práva a úvěr zesplatnil, což bylo žalované oznámeno dne 25. 2. 2021 a zároveň byla tato vyzvána k úhradě dlužné jistiny ve výši 93 514,89 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 3 225,65 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 14. 4. 2021. Před poskynutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě zejména jí poskytnutých údajů a dospěla k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. 3. Okresní soud v Kroměříži dne 16. 9. 2021 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 213838/2021-5, který byl usnesením ze dne 3. 11. 2021 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 29. 11. 2021, č.j. 16 C 238/2021-47 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu. Současně byla žalované zaslána i výzva, aby se ve stanovené 10 denní lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 5. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise, kterými byly výpis z OR žalobce (č.l. 12), představení společnosti (č.l. 13-14), smlouva o hotovostním úvěru uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovanou (č.l. 15-16), úvěrové podmínky (č.l. 17-22), produkty (č.l. 23), potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] (č.l. 24), osobní informace o žadateli úvěru (č.l. 25-34), výzva před zesplatněním (č.l. 35), výpis z sledování zásilek (č.l. 26), oznámení o zesplatnění úvěru (č.l. 37), bilance smlouvy (č.l. 38-39), poštovní podací arch (č.l. 40) ,výpis ze sledování zásilek (č.l. 41), předžalobní výzva (č.l. 42), historie zásilky (č.l. 43). 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Žalobkyně dne 21. 11. 2019 uzavřena s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (č.l. 15-16), na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč (viz potvrzení o vyplacení úvěru na č.l. 24). Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných 84 splátkách po 1 676 Kč. Takto však nečinila řádně a včas (viz bilnace smlouva č.l. 38-39), když uhradila toliko 16 760 Kč, a proto žalobce využil svého práva vyplývajícího mj. z úvěrových podmínek (č.l. 17-22) úvěr prohlásil za splatný (viz oznámení o zesplatnění úvěru na č.l. 37) a žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva byla na adresu žalované zaslána dne 14. 4. 2021 (č.l. 42-43). 8. Žalobkyně však neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované. Sdělila pouze zcela obecně, že ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě tvrzení žalované a jí předložených dokladů.. Nedoložila, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), či zjišťování dalších závazků žalované (například exekuční řízení či vymáhání, atp.). Z doložených dokladů (č.l. 25-34) vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy na rodičovské dovolené s příjmem 7 600 Kč, pobírala alimenty ve výši 2 000 Kč, když žila ve společné domácnosti s pěti lidmi, z toho 3 dětmi. Výdaje na domácnost činily 13 000 Kč, na kreditní karty a revolving 2 237 Kč, na kontokorent 499 Kč. Brigádně si měla vydělat 5 000 Kč. 9. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 10. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných splátkách. Takto však nečinila řádně a včas, a proto žalobce využil svého práva vyplývajícího mj. z úvěrových podmínek, úvěr prohlásil za splatný a žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Žalobkyně však neprokázala, že by zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. 11. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 18. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalované, ani se blíže nezabývala jejími osobními