16 C 246/2021-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2021 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s doplněním ze dne 22. 12. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 887,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 887,56 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 482,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 19 599,78 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, částku 6 558,69 Kč a náklady řízení ve výši 2 252 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 31. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s příslušenství za dobu jeho trvání ve výši 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku 55 776 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 splátkách po 3 984 Kč, a to do 31. 7. 2020. Žalovaný uhradil pouze 17 984,01 Kč, závazek žalovaného byl proto zesplatněn ke dni 31. 7. 2020, neboť žalovaný nehradil řádně a včas. 3. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 31. 5. 2019 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na základě žádosti (č.l. 12) smlouvy o úvěru (viz smlouva č.l. 13). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 55 776 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 30 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 25 776 Kč (úrok ve výši 2 888 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč, náklady na inkaso plateb ve výši 5 700 Kč). To vše se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Z předložené smlouvy dále vyplynulo, že RPSN činilo 272,44 %. 7. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 15-22 spisu). Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 8. 2021 (č.l. 28-29). 8. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 18. 10. 2021 doporučeně (č.l. 29-30). 9. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobce sdělil pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného a jím předložených dokladů, které žalobce předložil. Sám žalobce pak uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě vyplněné žádosti o úvěru a údajů poskytnutých žalovaným. Ani přes výzvu soudu žalobce však nedoložil doklady, ze kterých v žádosti vycházel ani to, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.). 10. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 11. Původní věřitelka společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 31. 5. 2019 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 55 776 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 30 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 25 776 Kč. To vše se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 12. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem: 19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 20. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. Zejména nedoložila, že by byly provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného. Za podstatnou považ