18 C 183/2021-82 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobním návrhem doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 17. 6. 2021 se žalobci domáhají po žalované zaplacení částky ve výši 2 x 47 056,36 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu na č. l. 2-3, kdy předmětem žaloby je pohledávka žalobců za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj žalobní návrh pak žalobci odůvodnili následovně: 2. V důsledku úmrtí otce žalobců a manžela žalované (pan [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřel [datum]) se žalobci a žalobkyně stali dědici a spoluvlastníky mj. těchto věcí: [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] a pozemek p. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 22 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če – garáž ([list vlastnictví], k. ú. [obec]). Vedle žalobců a žalované se stala spoluvlastnicí uvedených věcí i nezletilá dcera zemřelého a žalované, [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození]. Dědické, resp. spoluvlastnické podíly k těmto věcem byly/jsou stejné, a to ¼ každý. 3. Osobní automobil značky Škoda Yeti i garáž měla/má od úmrtí zůstavitele po celou dobu v užívání žalovaná. Ohledně osobního automobilu se účastníkům podařilo uzavřít dohodu o vypořádání spoluvlastnictví. Žalobci prodali žalované své spoluvlastnické podíly na vozidle kupní smlouvou uzavřenou a účinnou ke dni 17. 9. 2020. A ohledně garáže byla žalovaná ze strany žalobců zatím marně vyzývána k vypořádání spoluvlastnictví. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětné věci měla/má v držení toliko žalovaná, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení a na straně žalobců vznikl vůči žalované nárok na náhradu za bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení přitom vzniká bez ohledu na to nakolik intenzivně věc ten, kdo ji má v dispozici, skutečně využíval (viz NS ČR [spisová značka]). 4. Pozemek p. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 22 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če (v textu žaloby též jen„ garáž“) má žalovaná v držení od úmrtí zůstavitele [datum] dosud. Žalobci vůči žalované nyní uplatňují nárok na zaplacení náhrady za dobu od měsíce červen 2018 do měsíce květen 2021, vycházejíc z toho, že nájemné – chybí-li ujednání – se platí měsíčně pozadu (§ 2218 občanského zákoníku). Podle oslovené místní realitní kanceláře by obvyklé nájemné za předmětnou garáž bylo v roce 2018: 1 000 až 1 100 Kč, v roce 2019: 1 200 až 1 300 Kč, v roce 2020: 1 500 až 1 550 Kč a v roce 2021: 1 550 až 1 700 Kč. Vezme-li se v potaz průměr částek, v jejichž rozmezí se pohybuje obvyklé nájemné, činilo by měsíční nájemné v roce 2018: 1 050 Kč, v roce 2019: 1 250 Kč, v roce 2020: 1 525 Kč a v roce 2021: 1 625 Kč. Za období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2021 by tedy nájemné činilo celkem 48 775 Kč (7 350 + 15 000 + 18 300 + 8 125). Z této částky přísluší na náhradě každému z žalobců částka 12 193,75 Kč (tj. každý dle podílu ¼ z částky nájemného). 5. Výpočet výše náhrady za užívání vozidla se řídí obdobně jako u nemovitých věcí dle obvyklého nájemného, případně operativního leasingu (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Vozidlo Škoda Yeti bylo ve spoluvlastnictví žalobců a žalované do 17. 9. 2020, kdy došlo k uzavření smlouvy o jeho převodu do výlučného vlastnictví žalované. Jako věc ze spoluvlastnictví tak bylo v dispozici žalobkyně přesně 4 roky (17. 9. 2016 - 17. 9. 2020). Výše„ půjčovného“ (obvyklého nájemného) za 4 roky by byla – dle dodatku [číslo] 2021 znaleckého posudku vypracovaného k 21. 5. 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – celkem 248 000 Kč. Žalobci vůči žalované uplatňují nárok na zaplacení náhrady za dobu až od 17. 6. 2018. V období od 17. 6. 2018 do 17. 9. 2020 držela žalovaná předmětné vozidlo celkem 27 měsíců. Obvyklé nájemné by tak bylo celkem 139 450 Kč, z čehož přísluší na náhradě každému z žalobců částka 34 862,50 Kč (tj. každý dle podílu ¼ z částky nájemného). 6. O nároku žalobců byla žalovaná vyrozuměna, naposledy písemně dne 26. 5. 2021 na její e-mail a dne 27. 5. 2021 byla zaslána výzva doporučeně poštou. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 14. 6. 2021, ve kterém však na výzvu k zaplacení náhrady za užívání nereagovala. Zdůraznila v něm, že nechce prodat spoluvlastnické podíly na spoluvlastněných věcech, o které by žalobci měli zájem. Pod to pak zavádějícím způsobem uvedla, že si žalobci u ní nevyzvedli klíč od garáže, který je pro ně nachystaný (pozn. žalobců - žalovaná nikdy nic takového neumožnila, přestože ji k vydání klíčů žalobci marně vyzývali). 7. Žalovaná se k žalobnímu návrhu vyjádřila podáním doručeným soudu dne 20. 7. 2021, ve kterém mj. uvedla, že žalobci uplatněný nárok na náhradu za bezdůvodné obohacení na garáži a osobním automobilu Škoda Yeti neuznává a považuje jej za neoprávněný a bezdůvodný, kdy je dědičkou ¼ pozůstalosti stejně tak jako její dcera [jméno] a každý z žalobců. Dále doplnila, že garáž zůstala v původním stavu (včetně vnitřního vybavení) tak, jak ji zanechal její zesnulý manžel. Několikrát upozorňovala, že garáž není vhodná k užívání (bude vhodná k užívání až po vyklizení), a proto ji nemohla ona ani nikdo jiný užívat a obohatit se. Naopak to byla ona, kdo po celou dobu od 17. 9. 2016 nese veškeré plynoucí náklady – každý měsíc platí elektřinu přivedenou do garáže. Dále připustila, že klíč ke garáži sice žalobci požadovali, ale nikdy neuvedli, kdy a kde má dojít k jeho předání. V případě osobního automobilu Škoda Yeti pak žalovaná uvedla, že tento v rámci urychlení ukončení dědického řízení řádně odkoupila, kdy do té doby byla nucena hradit povinné poplatky – pojištění, technickou kontrolu atd., které jí žalobci odmítli uhradit. 8. Následným podáním doručeným soudu dne 12. 8. 2021 žalobci v reakci na vyjádření žalované mj. uvedli, že vztahy mezi nimi a žalovanou jsou nedobré, kdy jakákoli dohoda o vypořádání spoluvlastnictví aj. mezi žalovanou a žalobci byla těžko uskutečnitelná. Dále konstatovali, že již v průběhu dědického řízení právní zástupci žalované a žalobců komunikovali o možnosti vypořádání spoluvlastněných věcí. Pokud žalovaná projevila zájem o odkup podílů, tak za nižší než reálnou cenu, proto k dohodě nemohlo dojít. Zároveň věci měla žalovaná v držení, přístup k nim neumožnila, pročež žalobci nehodlali platit pojistku na auto aj., když věci měla v držení a užívání žalovaná. Žalobci mají za to, že právo i skutkový stav svědčí pro jejich nárok. A přestože z judikatury (uvedena v žalobě) vyplývá, že k obohacení dochází bez ohledu na to, zda držitel věc užíval či ne, lze poukázat i na to, že žalovaná věci užívala. O užívání předmětného automobilu zn. Škoda Yeti žalovanou, resp. jejím bratrem, svědčí mj. stav tachometru (při evidenci v roce 2014 měl vůz najeto 137 026 km, při druhé evidenci v roce 2021 už 194 763 km). Pokud jde o garáž, sice ve vyjádření k žalobě žalovaná uvádí, že garáž není vhodná k užívání, a proto ji nemohla užívat, je však zřejmé, že (i pokud by její tvrzení o nevhodnosti k užívání bylo pravdivé) žalovaná byla a je schopna garáž užívat. Žalovaná ve vyjádření tvrdí, že garáž přináleží k jejímu bytu a hodlá ji užívat pro vlastní potřebu, přičemž – jak píše - by jí nevadilo, kdyby každý z žalobců užíval ¼ z garáže. Tvrzení o nutnosti garáž vyklidit a o možnosti žalobců, aby si vzali část vnitřního vybavení, je účelové, kdy o tomto slyší žalobci poprvé. O vybavení po zůstaviteli nebylo nikdy jednáno a nebyly předmětem dědictví. Nadto, v této garáži otec žalobců parkoval vozidlo zn. Škoda Octavia combi. 9. Poté podáním doručeným soudu dne 31. 8. 2021 žalovaná reagovala na výše zmíněné vyjádření žalobců s tím, že žalobci od samého začátku dědického řízení nejevili zájem s ní jednat či komunikovat. Zopakovala, že je dědičkou ¼ pozůstalosti stejně tak jako její dcera [jméno] a každý z žalobců, garáž a zahrádku si nepronajala, auto nezapůjčila. Po celou dobu od 17. 9. 2016 veškeré plynoucí náklady šly a jdou v plné výši k její tíži, kdy se žalobci na nich odmítli podílet a dosud jí nic neuhradili. 10. Soud poté nařídil jednání na den 23. 11. 2021, ve kterém poučil žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit ve stanovené lhůtě svá tvrzení a označit potřebné důkazy k jejich prokázání spolu s poučením o případných následcích spojených s nevyhověním této výzvě. 11. V návaznosti na uvedené poučení soudu učinila žalovaná podání doručené soudu dne 17. 12. 2021, v němž k automobilu Škoda Yeti označila za důkaz o vynaložených nákladech z její strany doklad o zaplacení pojistného ze dne 2. 10. 2017 na rok 2018, doklad o zaplacení pojistného ze dne 25. 9. 2018 na rok 2019 a doklad o zaplacení pojistného ze dne 17. 9. 2019 na rok 2020 s tím, že doklad roku 2020 ohledně pojistného na rok 2021 nepředkládá, neboť v září 2020 auto koupila; doklady za 2 technické kontroly nepřikládá, protože je již nemá. Ke garáži pak označila za důkaz o vynaložených nákladech z její strany vyúčtování za elektřinu za období 9. 3. 2017 - 12. 3. 2018, 13. 3. 2018 - 12. 3. 2019, 13. 3. 2019 - 10. 3. 2020 a 11. 3. 2020 - 9. 3. 2021 s tím, že vyúčtování za