18 C 302/2021-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 8. 10. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 506,55 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela její právní předchůdkyně – [právnická osoba], a.s., [IČO], s žalovaným dne 15. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému částku 5 500 Kč, která měla být splacena nejpozději do 14. 11. 2019. Žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši 5 500 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 006,55 Kč, a to přes upomínku odeslanou žalovanému dne 3. 4. 2021, v důsledku čehož žalobkyně nárokuje rovněž úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši. 3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 9-22 spisu. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 25. 1. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně (potažmo žalobkyní) a žalovaným ze smlouvy o úvěru řídí občanským zákoníkem ve znění účinném od 1. 1. 2014. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Dále soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 12. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 13. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru ze dne 15. 10. 2019, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka úvěru ve výši 5 500 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 066,55 Kč se splatností nejpozději do 14. 11. 2019. 14. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Nárok žalobkyně jakožto právního nástupce na zaplacení jistiny ve výši 5 500 Kč je pak v souladu se zákonem a uzavřenou smlouvou. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení je dán § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok ad I. tohoto rozsudku). 15. K části žaloby o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 006,55 Kč soud uvádí, že sjednání dalšího poplatku (odměny) soud shledává za ujednání jak v rozporu s dobrými mravy, tak v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele. Žalovaný si půjčil dne 15. 10. 2019 částku ve výši 5 500 Kč, kdy uvedenou částku byl povinen vrátit nejpozději do 14. 11. 2019 (tj. do 30 dnů). Vzhledem k tomu, že sjednaná doba vrácení poskytnuté částky činí max. 30 dnů, kdy za tuto dobu si žalobkyně nárokuje poplatek ve výši 6 006,55 Kč, tj. poplatek přesahující za zmíněnou dobu cca 1 měsíce celkovou půjčenou částku (roční poplatek by tak činil částku ve výši cca 72 000 Kč), soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 006,55 Kč je v rozporu s dobrými mravy. Za tohoto stavu soud proto žalobu v části představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 006,55 Kč zamítl pro rozpor s dobrými mravy, pro absolutní neplatnost takového ujednání (výrok ad II. tohoto rozsudku). 16. Žalobkyně i žalovaný byli v řízení úspěšní každý zhruba v jedné polovině, kdy z tohoto důvodu soud nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků (výrok ad III. tohoto rozsudku). 17. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.