18 C 348/2021-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 26. 11. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 8 788,77 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná dne 5. 6. 2019 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž Přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek, na základě níž poskytla uvedená společnost žalované hotovost ve výši 15 000 Kč. Tato částka pak byla žalované vyplacena v místě jejího bydliště a žalovaná svým podpisem rovněž stvrdila, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzala. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti částku 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z každé nezaplacení splátky, smluvní pokuty a zaplacení nákladů řízení spojených s mimosoudním vymáháním závazku. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 18. 1. 2021 byla žalované oznámena změna v osobě věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 744,87 Kč a skládala se z částek blíže uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 17. 2. 2022. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 17-31 spisu. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Dále soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 13. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 14. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. 15. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Nárok žalobkyně na zaplacení zbývající jistiny ve výši 6 714,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 074,66 Kč, příslušenství a nesplacených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, je v souladu se zákonem. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 16. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní výzva) 3 x částka 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH v příslušné výši, tedy celkem 2 089 Kč. 17. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 18. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 19. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.