19 C 125/2022-63 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 2. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 279 451,73 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným jako podnikatelem uzavřela dne 17. 2. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním klienta [číslo] ve výši 300 000 Kč, který měl být zcela splacen formou 84 měsíčních splátek po částce ve výši 6 357,55 Kč, počínaje dnem 17. 3. 2020. Strany se dohodly, že úvěr bude úročen sazbou ve výši 15,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly také produktové podmínky a sazebník poplatků. Úvěr ve výši 300 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 17. 2. 2020, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný ve smluvním vztahu vystupoval jako podnikatel, žalobkyně tedy neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný svou povinnost řádného splácení úvěru řádně nesplnil, dostal se do prodlení, žalobkyně tedy využila svého práva a v souladu s produktovými podmínkami úvěr zesplatnila. Uvedené oznámila žalovanému dopisem ze dne 18. 5. 2022. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 247 591,08 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 13 231,68 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvních poplatků ve výši 5 260 Kč, smluvní pokuty ve výši 26 600,65 Kč, úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 18. 5. 2022 ve výši 523,76 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 260 822,76 Kč od 30. 6. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 21. 11. 2022, č. j. 19 C 125/2022-56 účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně se vyjádřila, že s tímto postupem souhlasí již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud z doložených listin zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovaným jako podnikatelem dne 17. 2. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním klienta [číslo]. Podpisem smlouvy vyjádřil žalovaný také souhlas s produktovými podmínkami smlouvy a sazebníkem poplatků. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný (jako podnikatel) se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve výši 300 000 Kč formou 84 anuitních splátek po částce 6 3457,55 Kč, počínaje dnem 17. 3. 2020. [příjmení] 300 000 Kč byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] dne 17. 2. 2020. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, využila žalobkyně svého práva a v souladu s odstavcem 20 a 21 produktových podmínek úvěr zesplatnila. Uvedené bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 5. 2022. Žalovaný následně ničeho neuhradil, žalobkyně tak požaduje v souladu se smlouvou také úhradu smluvního úroku z dlužné částky jistiny, smluvních poplatků, pokut a úroků z prodlení ve výši smluvní i zákonné. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2397 o. z. může úvěrovaný uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takovýmto způsobem: Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikatelem byla dne 17. 2. 2020 platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla téhož dne žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Úvěr měl být podle smlouvy splacen v 84 anuitních splátkách po částce 6 357,55 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně tak využila svého práva a ke dni 18. 5. 2020 úvěr zesplatnila. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky ve výši 279 451,73 Kč s příslušenstvím je v souladu se shora citovaným ustanovení § 2395 o. z., nárok na smluvní pokutu vychází z ustanovení § 2048 o. z., a proto soud žalobě vyhověl. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 o. z. Domáhá-li se žalobkyně úroku z prodlení v zákonné výši a po dobu prodlení žalovaného, soud žalobě vyhověl i pro požadovaný úrok z prodlení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud jí tedy přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši, jak je dále uvedeno. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 179 Kč dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 9 420 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 této vyhlášky, 6 123,60 Kč DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 46 463 Kč.