5 C 161/2022-73 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení: a) částky 24 681 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 196,42Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 789,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, b) částky 15 897 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 143,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 423,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 055,03 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 12 055,03 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalobkyně k nároku a) tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 17. 7. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s úrokem ve výši 2 520 Kč (23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 548 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 7 103 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. 3. Žalobkyně k nároku b) tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 28. 4. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu úrokem ve výši 2 100 Kč (23,72 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Po uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal uhradit poplatek 406 Kč. Vše mělo být uhrazeno v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 10 609 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Z karty zákazníka ze dne 28. 4. 2015 (č. l. 52 spisu) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku společnost [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je bývalým zákazníkem, má aktivní půjčku u původní věřitelky, je nájemcem bytu, je zaměstnán ve [právnická osoba] [právnická osoba] a jeho mzda činí 12 215 Kč. Dále žalovaný uvedl, že platí nájem/inkaso ve výši 1 500 Kč, má výdaje na domácnost ve výši 3 500 Kč, splácí půjčky/alimenty ve výši 1 400 Kč a platí za telefon 300 Kč měsíčně. Jeho celkové měsíční výdaje, které nebyly nijak doloženy, činí 6 740 Kč. V kartě jsou zaškrtnuta políčka občanský průkaz, pracovní smlouva/ŽL, tyto listiny však nebyly soudu doloženy. 8. Z karty zákazníka ze dne 17. 7. 2015 (č. l. 55 spisu) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku společnost [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky 18 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije s rodiči, má aktivní půjčku u původní věřitelky, je zaměstnán ve [právnická osoba] [právnická osoba] a jeho mzda činí 15 600 Kč. Dále žalovaný uvedl, že platí nájem/inkaso ve výši 3 000 Kč, má výdaje na domácnost ve výši 3 500 Kč, splácí půjčky/alimenty ve výši 3 428 Kč a platí za telefon 300 Kč měsíčně. Jeho celkové měsíční výdaje, které nebyly nijak doloženy, činí 10 228 Kč. V kartě jsou zaškrtnuta políčka občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL, tyto listiny však nebyly soudu doloženy. 9. Smlouvami o zápůjčce (č. l. 50 až 51 spisu a č.l. 53 až 54 spisu) bylo prokázáno, že původní věřitelka společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali ve dnech 28. 4. 2015 a 17. 7. 2015 smlouvy o zápůjčce, ve kterých se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu vedle jistiny rovněž sjednané poplatky. 10. Původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv o zápůjčkách na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 6. 12. 2019 (dopis č.l. 60 a podací lístek č. l. 61 spisu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu, dopis byl žalovanému odeslán dne 7. 1. 2020. 11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které si řádně neověřila (resp. toto nebylo prokázáno), neboť si nevyžádala výpisy z registru dlužníků, nezjišťovala strukturu závazků žalovaného, neopatřila si výpis z účtu žalovaného. Jedinými důkazy nacházejícími se ve spise, které se týkají posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jsou zákaznické karty. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena o svém břemenu důkazním ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 13. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě dvou smluv o zápůjčkách v rozmezí necelých tří měsíců peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 18 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. <i>14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (účinného ke dni podpisu obou smluv), dle kterého je poskytovatel úvěru (i zápůjčky) povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala ot