5 C 18/2022-31 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 200 000 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že byli se žalovaným manželé a že dne 15. 3. 2002 uzavřeli dohodu, kde se žalovaný v čl. IV zavázal uhradit žalobkyni částku 200 000 Kč, a to nejpozději do dne, v níž nastane některá ze skutečností, na níž odkazuje ustanovení čl. III odst. 1 Dohody. Jednou z uvedených skutečností bylo ujednání, že splatnost nastane okamžikem nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 15. 1. 2019. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, když především vznesl námitku promlčení odůvodněnou tak, že rozhodným okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty je rok 2015, kdy zaniklo společné jmění manželů z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalovaného. Dále namítal, že si na předmětnou dohodu nepamatuje, nevzpomíná si ani na to, k čemu a zda vůbec byly prostředky ve výši 200 000 Kč použity, není si vědom toho, že mu byly tyto prostředky poskytnuty. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. Manželství účastníků trvalo od 24. 4. 1999 do 15. 1. 2019, kdy bylo rozvedeno (viz rozsudek [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). 5. Dohodou na č.l. 12 až 13 spisu, jejíž originál byl předložen k nahlédnutí u jednání, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 15. 3. 2002 tuto dohodu, ve které oba účastníci výslovně prohlásili, že před uzavřením manželství investovala žalobkyně své finanční prostředky do majetku náležejícího výlučně žalovanému. Tyto finanční prostředky byly použity na zařízení a vybavení bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec] ve vlastnictví družstva, k němuž právo nájmu svědčilo manželovi již před uzavřením manželství. Manželé si v čl. III ujednali a činí nesporným pro případy, na něž dopadají ustanovení § 143a (rozšíření či zúžení stanoveného rozsahu společného jmění nebo vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství formou notářského zápisu, § 148 (zúžení společného jmění soudem) a § 149 (zánik společného jmění zánikem manželství) občanského zákoníku, náleží do výlučného jmění manželky finanční částka 200 000 Kč a tuto částku je povinen zaplatit manžel výlučně ze svého majetku a nikoliv z majetku náležejícího do společného jmění manželů. Manžel se zavázal vyplatit tuto částku nejpozději do dne, v němž nastane některá ze skutečností, na niž odkazuje ustanovení čl. III odst. 1 dohody, mimo jiné i nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství. Žalovaný nepopíral pravost listiny (když ostatně podpisy účastníků na listině byly notářsky ověřeny), ani její správnost (když tvrdil pouze to, že si nepamatuje, zda a na co mu byly finanční prostředky poskytnuty). 6. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne 24. 11. 2021 a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 200 000 Kč do 5. 12. 2021 (viz předžalobní výzva č.l. 14 a podací lístek č.l. 15 spisu). 7. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 24. 2. 2015, č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka – žalovaného – a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 11. 1. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka] byl konkurz na majetek žalovaného zrušen z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující (viz usnesení č.l. 24 spisu ve spojení s insolvenčním rejstříkem). 8. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 9. Žalobkyně a žalovaný byli manželé od 24. 4. 1999 do 15. 1. 2019, kdy manželství zaniklo rozvodem. Před uzavřením manželství investovala žalobkyně své finanční prostředky do výlučného majetku žalovaného. Následně za trvání manželství podepsali účastníci dne 15. 3. 2002 dohodu, ve které byla tato investice potvrzena a ve které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni (z důvodu kompenzace této investice) částku 200 000 Kč, nastane-li některé ze zde taxativně vymezených skutečností (sepis notářského zápisu o rozšíření či zúžení společného jmění manželů nebo vyhrazení společného jmění manželů ke dni zániku manželství, nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů za trvání manželství, anebo nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství). Manželství účastníků bylo rozvedeno a rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 15. 1. 2019. <i>10. Podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.</i> <i>11. Podle § 100 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle odst. 2 promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.</i> <i>12. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>13. Podle § 114 obč. zák. jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.</i> 14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 15. Soud posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který byl platný a účinný v době podpis dohody mezi účastníky (tj. ke dni 15. 3. 2002). Účastníci uzavřeli dne 15. 3. 2002 nepojmenovanou smlouvu dle § 51 obč. zák., ve které deklarovali, že žalobkyně investovala před uzavřením manželství do výlučného majetku žalovaného – na vybavení jeho družstevního bytu – finanční prostředky. V dohodě se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni (jako kompenzaci této investice) částku 200 000 Kč, nastane-li některé ze zde taxativně vymezených skutečností (zúžení či rozšíření zákonného rozsahu společného jmění manželů nebo vyhrazení jeho vzniku ke dni zániku manželství, zúžení společného jmění soudem či zánik společného jmění zánikem manželství). Soud považuje dohodu uzavřenou účastníky za platnou, když neodporuje zákonu, ani dobrým mravům, ani zákon neobchází. Dohoda se týká výlučného majetku obou účastníků, tudíž nejde ani o obcházení zákonných ustanovení o společném jmění manželů a jeho vypořádání (nejedná se o vnos z výlučného majetku do společného jmění manželů, ani o investici ze společného jmění manželů do výlučného majetku jednoho z manželů). 16. Manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni 15. 1. 2019, žalovanému tak téhož dne vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč. 17. Žalovaný vznesl námitku promlčení. Podle § 101 obč. zák. je promlčecí doba tříletá a počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Jak vyplývá z dohody uzavřené mezi účastníky, žalovanému vznikla povinnost plnit dnem zániku manželství (tj. dnem 15. 1. 2019), od tohoto data tedy běží tříletá promlčecí lhůta, která skončí až dne 15. 1. 2022. Právo žalobkyně na zaplacení částky 200 000 Kč tedy promlčeno není. 18. Žalovaný se bránil tím, že společné jmění manželů zaniklo již v roce 2015 prohlášením konkurzu na majetek žalovaného. V dohodě účastníků však není vznik povinnosti žalovaného plnit vázána na zánik společného jmění manželů, ale pouze na rozvod manželství. 19. Navíc započetí běhu promlčecí lhůty mezi manžely brání i ustanovení § 114 obč. zák., podle kterého jde-li o právo mezi manžely, promlčení ani nepočíná ani neběží. 20. Další obrana žalovaného byla bez právního významu, neboť to, že si žalovaný nepamatoval, zda a jakým způsobem mu byly před uzavřením manželství finanční prostředky poskytnuty, není relevantní a neznamená ani popření správnosti předmětné dohody. 21. Soud proto považoval žalobu za důvodnou a žalobě vyhověl. 22. Žalovaný je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyně má tedy dle § 517 odst. 2 obč. zák. nárok na úroky z prodlení. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 200 000 Kč dne 15. 1. 2019, ode dne následujícího je tedy v prodlení s úhradou dluhu. K datu 16. 1. 2019 činil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení 9,75 % ročně. Žalobkyně však požaduje úrok z prodlení až od data 6. 12. 2021 a v nižší než zákonné výši, což je pro žalovaného výhodnější, a proto soud i v tomto rozsahu žalobě vyhověl. 23. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, má tudíž právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 8 000 Kč a v nákladech na právní zastoupení advokátem. Odměna advokáta byla vypočtena dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 v