5 C 191/2022-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 115 672 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 272,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 15 768,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem 20,74 % ročně z částky 70 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 1. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 11 900 Kč (20,74 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 14 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 39 900 Kč, a to v 80 týdenních splátkách po 1 698 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 20 128 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. 3. 10. 2022. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Současně se žalobou doručil soud žalovanému předvolání k prvnímu jednání nařízenému na den 19. 10. 2022. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 5. Žalovaný požádal dne 1. 6. 2019 o úvěr ve výši 70 000 Kč a současně vyplnil zákaznickou kartu, ve které mimo jiné uvedl, že jeho trvalé bydliště je na adrese [adresa žalovaného], což je sídlo obecního úřadu, fakticky bydlí na adrese [adresa], a to v nájmu s partnerkou, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán ve firmě [právnická osoba] na dobu určitou do 30. 11. 2019 a jeho hlavní čistý měsíční příjem činí 14 718 Kč a další příjmy (blíže nespecifikované) činí 16 000 Kč. Dále uvedl, že nemá zápůjčky ani úvěry, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje 3 700 Kč + 3 700 Kč. V části Dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly zatrženy výplatní pásky, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouva. Tyto skutečnosti vyplývají ze zákaznické karty č.l. 17 až 18 spisu. 6. Následně téhož dne 1. 6. 2019 podepsali společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru (viz smlouva č.l. 15 až 16 spisu), ve které žalovaný potvrdil, že v hotovosti převzal finanční prostředky ve výši 70 000 Kč a zavázal se vrátit jistinu a zaplatit úrok ve výši 11 900 Kč, administrativní poplatek ve výši 14 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 39 900 Kč, to vše v 80 týdenních splátkách po 1 698 Kč RPSN činila 163,12 %. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 19 až 23 spisu) postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni, následně původní věřitelka oznámila postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 3. 2. 2022 (viz č.l. 24 spisu), který byl odeslán žalovanému dne 4. 2. 2022 (viz podací lístek č.l. 25 spisu). 8. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný uhradil za celou dobu trvání smluvního vztahu celkem částku 20 128 Kč, přičemž poslední platba proběhla dne 27. 1. 2020. 9. Z výpisu věcí na osobu vyplývá, že proti žalovanému byla v minulosti vedena exekuce pod sp. zn. [spisová značka], dále žalovaný již v roce 2018 uzavřel smlouvu o úvěru s nebankovní společností, kterou řádně nesplácel (řízení [spisová značka]). 10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila pouze zákaznickou kartu, ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela více méně z údajů poskytnutých žalovaným. Původní věřitelka si zřejmě ověřila pouze tvrzený příjem žalovaného ze zaměstnání (ve výši 14 718 Kč), nikoliv již tvrzený další příjem ve výši 16 000 Kč, dále byla údajně doložena nájemní smlouva. Původní věřitelka však neprokázala, zda a jakým způsobem zjišťovala a ověřovala další výdaje žalovaného, zda provedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků, což je velmi nepravděpodobné, neboť jinak by musela zjistit, že žalovaný měl v minulosti exekuci a že má nesplacený úvěr u dalšího nebankovního subjektu. Za situace, kdy žalovaný měl doložený příjem 14 718 Kč, přičemž splátka úvěru měla činit 1 698 Kč týdně (což je 6 792 Kč měsíčně!), navíc tvrzené výdaje nebyly řádně doložené, měla mít původní věřitelka objektivně pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti. Navíc žalovaný uvedl, že jeho trvalé bydliště je hlášené na obecním úřadě a že pracovní smlouvu má uzavřenou pouze na dobu určitou, což samo o sobě mělo vzbudit u původní věřitelky podezření ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet. 11. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 12. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, navíc původní věřitelka poskytla peněžní prostředky za situace, kdy měla mít objektivně pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uhradil do 27. 1. 2020 původní věřitelce celkem částku 20 128 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 13. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh ně