5 C 360/2021-47 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 30. 11. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 18 600 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22 715,69 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 600 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 18. 8. 2007 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla předchozí věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčené peněžní prostředky a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, a to ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24. 5. 2008. Žalovaná uhradila pouze částku 5 000 Kč. Pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaná dosud dluží částku 18 600 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalované byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. 18. 2. 2022. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Současně se žalobou doručil soud žalované předvolání k prvnímu jednání nařízenému na den 7. 3. 2022. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Výpisem z obchodního rejstříku byla osvědčena právní subjektivita žalobkyně. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) a žalovaná podepsaly dne 18. 8.2007 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí peněz. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, tj. celkovou částku 24 600 Kč ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč (dané skutečnosti vyplývají ze smlouvy o půjčce). 6. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 (viz č.l. 16 až 22 spisu), přičemž původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 1. 2021 (viz č.l. 23 spisu). 7. Ze statistiky [obec] národní banky vyplývá, že úroky požadované bankami při poskytování úvěrů domácnostem v období srpen 2007 činily v rozpětí od 6,56 % do 20,52 % ročně. 8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 9. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 18. 8. 2007 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalované půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit půjčku ve výši 15 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 9 600 Kč. Celková dlužná částka ve výši 24 600 Kč byla splatná ve 40 týdenních splátkách. Žalovaná uhradila celkem 5 000 Kč (v tomto ohledu soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 10. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku. <i>11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>12. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>13. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Mezi původním věřitelkou a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 15 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 40 týdnů (tj. 280 dní). Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli půjčku ve výši 15 000 Kč a zaplatit úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 9 600 Kč v 40 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy činila 83 % ročně. Soud dospěl k závěru, že úroková sazba v této výši je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatná. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soudu zjistil, že úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v roce 2007 činila průměrně 14 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 83 % ročně (tedy více než pětinásobný) jako nemravný. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Pokud tedy žalovaná uhradila původní věřitelce částku 5 000 Kč, byla tím uhrazena částečně jistina půjčky. K úhradě tak zbývá jistina ve výši 10 000 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, když nárok žalobkyně je v souladu s ustanovením § 658 odst. 1 obč. zák. 15. Částečně důvodný je rovněž nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák. Žalovaná se dostala do prodlení, když neuhradila celkovou dlužnou částku do 24. 5. 2008, počínaje dnem 25. 5. 2008 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou částky 10 000 Kč. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, s jakou částkou a kdy se žalovaná dostala do prodlení před datem 25. 5. 2008 (nebyl předložen přehled splácení apod.), a proto soud vycházel právě z data 25. 5. 2008. Výše úroku z prodlení vyplývá z tehdy platného nařízení vlády č. 142/1994 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodu, a to z částky 10 000 Kč od 25. 5. 2008 do 18. 12. 2020 činí 9 840,48 Kč. Soud tedy přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 25. 5. 2008 do zaplacení, přičemž za období od 25. 5. 2008 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 16. Úspěch žalobkyně byl zhruba stejný, jako úspěch žalované, když žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 840,48 Kč, naopak žalovaná byla úspěšná co do částky 8 600 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 875,21 Kč. Soud proto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 17. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 18 600 Kč (bez příslušenství), z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 200 Kč. 18. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.