7 C 232/2022-28 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 1. 2007. Shora popsaným jednáním tak žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když nezaplatil televizní poplatky za období specifikované v níže uvedeném rozpisu dluhu žalovaného. Z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaný tedy dluží žalobkyni ke dni podání žaloby celkem částku 3 375 Kč s příslušenstvím. Jedná se o období od [číslo] do [číslo], poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Dále náklady ve výši 63 Kč. U [název soudu], pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení proti žalovanému, dne 14. 2. 2020 bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného, povoleno oddlužení. Žaloba podána dne 19. 7. 2022 pro pohledávku, kterou nebylo možné uplatnit v insolvenčním řízení, neboť splatnost pohledávky nastala po možnosti přihlásit se do insolvenčního řízení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Jedná se o adresu dle CEO. 3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz.73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Žalobkyně v žalobě uvedla, že souhlasí s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání na základě předložených důkazů. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů v platném znění. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného přijímače. Podle přechodného ustanovení § 12 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí od 1. ledna 2008 částku 135 Kč.</i> <i>5. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 6. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, proto bylo žalobě vyhověno. Nárok žalobkyně je dán dle shora citovaných ustanovení. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 7. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 2 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 2 x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 1 126 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok II. tohoto rozhodnutí. <i>8. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 9. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 10. Odůvodnění rozsudku je zkrácené dle § 157 odst. 4 o. s. ř.