10 C 52/2023-24 — Okresní soud v Kroměříži

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíc [číslo] ve výši 795,46 Kč, za měsíc 4, 7, [číslo] vždy ve výši 810 Kč a za měsíc 1, [číslo] vždy ve výši 810 Kč, tj. celkem 4 845,46 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaného ke dni 14. 10. 2022 na částku 487,75 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalovaný je od listopadu 2007 až doposud evidován jako poplatník televizního poplatku za dva televizní přijímače (viz potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný neuhradil televizní poplatky za měsíce 1, 4, 7, [číslo] a 1, [číslo] (viz přehled předpisů a plateb). Předžalobní upomínkou ze dne 7. 6. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných poplatků do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka, dodejka); žalovaný za shora uvedené období dlužné poplatky neuhradil (viz přehled předpisů a plateb). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Žalovaný coby poplatník televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl povinen nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 cit. zák.) uhradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 405 Kč čtvrtletně, tj. 810 Kč čtvrtletně za dva televizní přijímače (§ 6 cit. zák.). Žalovaný své povinnosti nedostál, jelikož televizní poplatky za měsíce 1, 4, 7, [číslo] a 1, [číslo] v celkové výši 4 845,46 Kč, přes výzvu žalobkyně doposud dobrovolně nezaplatil. Při shledání oprávněnosti žalobního nároku jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím. 6. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků do 14. 10. 2022 v kapitalizované výši 487,75 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, k 16. dni se tak žalovaný dostal ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) do prodlení s jednotlivými měsíčními platbami a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož soud shledal oprávněnost tohoto nároku jak z hlediska jeho základu, tak i z hlediska jeho výše, uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni též úrok z prodlení v kapitalizované výši 487,75 Kč. 7. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přesto soud nepovažoval náklady řízení vynaložené žalobkyní za právní zastoupení za náklady řízení účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za zastoupení, kterou požadovala ve výši 1 126 Kč, ale pouze částka 600 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 2 úkony dle § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání návrhu ve věci samé, výzva k plnění) á 100 Kč, a to s odkazem na znění nálezů Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I ÚS 195/11, či ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, neboť po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby hradil náklady řízení žalobkyně, která se v typově jednoduché právní věci, zahájené„ formulářovou“ žalobou, nechala zastupovat advokátem, třebaže disponuje vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje a činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale nelze takto náhradu nákladů řízení aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus vůči žalovanému. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.