12 C 63/2023-41 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2022 domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že dne 1. 7. 2021 uzavřela se žalovanou Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. [anonymizováno] a to na dobu určitou dvou let. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalované veřejnou telekomunikační službu INTERNET a závazek žalované platit za tuto službu měsíční paušál za internet„ H5“ ve výši 490 Kč bez DPH, přičemž žalované byla poskytnuta sleva z ceny ve výši 10 %, cena tak činila 441 Kč, a sleva 100 % z ceny zařízení datové trasy ve výši 2 479 Kč. Žalovaná byla v prodlení s platbami za poskytnuté služby (za období září až listopad 2021), a proto žalobkyně přípisem ze dne 19. 2. 2022 vypověděla smlouvu. Součástí výpovědi smlouvy byla i výzva žalované k vrácení propůjčeného zařízení (radiomodem s napájením a anténou) s upozorněním, že pokud zařízení nebude vráceno do 7 kalendářních dnů, bude zařízení považováno za zcizené a bude vyúčtována jeho plná cena. Žalovaná zařízení nevrátila, a na její straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 2 420 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Listinnými důkazy obsaženými ve spise byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 1. 7. 2021 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací na dobu určitou 2 let, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované veřejnou telekomunikační službu INTERNET a žalovaná se zavázala platit za tuto službu sjednanou cenu. Žalované byla poskytnuta sleva ve výši 100 % z ceny zařízení datové trasy, tj. konkrétně ve výši 2 479 Kč. Dále bylo žalované poskytnuto zařízení k provozování služeb elektronických komunikací – radiomodem s napájením a anténou, přičemž žalovaná se zavázala po skončení smluvního vztahu toto zařízení vrátit žalobkyni. Žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když řádně neuhradila cenu za poskytnuté služby, a žalobkyně tak přípisem ze dne 19. 2. 2022 vypověděla smlouvu a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a k vrácení zařízení. Žalovaná zařízení nevrátila, a proto ji žalobkyně vyzvala k úhradě ceny zařízení ve výši 2 420 Kč do 15. 4. 2022, a to v souladu se smluvním ujednáním a ceníkem. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované připojení k internetu po dobu dvou let a poskytla k tomu žalované shora popsané zařízení. Žalovaná se zavázala hradit sjednanou cenu za připojení k internetu po dobu dvou let. Žalobkyně své povinnosti plnila, žalovaná však neuhradila cenu za služby, a proto žalobkyně před uplynutím dvou let smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a k vrácení zapůjčeného zařízení, což však žalovaná neučinila. Nárok žalobkyně na úhradu ceny poskytnutého a nevráceného zařízení ve výši 2 420 Kč je v souladu se smlouvou i s ustanovením § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení má oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení, když neuhradila cenu zařízení ve lhůtě stanovené žalobkyní ve výzvě. 9. Soud přiznal úspěšné žalobkyni náklady řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně odeslala žalované na poslední známou adresu předžalobní výzvu k plnění. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení určené dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění změn a doplňků, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Právní zástupce žalobkyně učinil v řízení 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání žaloby, za což mu náleží odměna ve výši 3 x 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč. Poněvadž advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána 21 % DPH z odměny a nákladů advokáta ve výši 189 Kč Celkem tedy byly přiznány žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč. 10. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.