16 C 162/2023-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 6. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 5 904,12 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 29. 6. 2023 do zaplacení, požadovala rovněž náhradu nákladů řízení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 25. 1. 2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, úvěr byl zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 9. 2019 [ulice] jistina činila 49 228,21 Kč. Součástí smluvního ujednání bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, přičemž bylo dohodnuto, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše 200 000 Kč. Jelikož žalovaný své závazky neplnil, bylo zahájeno soudní řízení a dne 21. 12. 2020 byl vydán rozsudek Okresního soudu v Kroměříži č. j. 5 C 229/2020-52, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a 17 598,88 Kč, kdy druhá z částek představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny 49 228,21 Kč od prodlení do 5. 10. 2020. Prodlení žalovaného trvá i po posledně uvedeném datu, žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 6. 10. 2020 do 12. 6. 2023 ve výši 5 904,12 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Na výzvu soudu žalobkyně dne 25. 9. 2023 (č.l. 33-36) svou žalobu doplnila tak, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, na základě dokladů o příjmech a výpisů z databází [anonymizováno] a [příjmení]. Žalobkyně zjistila, že celkový měsíční příjem žalovaného činil 16 040 Kč, celkové měsíční náklady 5 210 Kč. Dále zjistila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručena na adresu shora, kde si zásilku nepřevzal, a proto m byla po uplynutí desetidenní úložní doby vhozena do schránky dne 20. 10. 2023 v souladu s § 49 o. s. ř. Jednání ve věci bylo nařízeno na 6. 11. 2023, k jednání se dostavila žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] úvěr ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Smlouvou byly sjednány podmínky splácení, které žalovaný neplnil, proto byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Jelikož tuto neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na Okresní soud v Kroměříži, který dne 21. 12. 2020 rozhodl rozsudkem pro zmeškání č. j. 5 C 229/2020-52 mj. o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 17 598,88 Kč, přičemž šlo o smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny 49 228,21 Kč od počátku prodlení do 5. 10. 2020. Výše smluvní pokuty byla sjednána ve smlouvě. Žalovaný ani poté ničeho neuhradil. 6. Před uzavřením výše uvedené smlouvy o úvěru zjišťovala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným, a dále na základě listin jím předložených, konkrétně oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu (16 002 Kč). K dalším listinám předloženým žalobkyní (zejména smlouva o poskytování služeb uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba], kopie občanského průkazu) soud uvádí, že těmito listinami nelze prokázat posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, stejně tak pokud jde o výpis z registru [příjmení], který byl proveden ke dni 30. 1. 2019, tedy teprve po uzavření smlouvy (kterou žalovaný podepsal dne 25. 1. 2019, žalobkyně 28. 1. 2019). Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná. 7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>14. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>15. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Jelikož předmětem žaloby je smluvní pokuta sjednaná smlouvou o úvěru [číslo] zabýval se soud nejprve otázkou, zda byla tato smlouva mezi účastníky sjednána platně, v souladu se zákonem. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze