16 C 208/2022-60 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou, respektive návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 29. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. K odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že žalobce dne 3. 9. 2018 s žalovaným uzavřel rámcovou smlouvu [číslo] ve znění obchodních podmínek, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet a žalovaný jej mohl plně využívat. Dne 15. 6. 2019 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč a kontokorent byl žalovanému po ověření úvěruschopnosti schválen. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet dle dohodnutých podmínek. Žalovaný však podmínky porušil a dne 1. 7. 2020 došlo k zesplatnění kontokorentu. Pohledávka je tvořena jistinou kontokorentu ve výši 1 994,83 Kč, nesplaceným smluvním úrokem ve výši 181,35 Kč ke dni 30. 6. 2020. Závazek se stal splatným ke dni 1. 7. 2020. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu. 2. Okresní soud v Kroměříži dne 6. 9. 2022 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 211999/2022-10, který byl usnesením ze dne 9. 11. 2022 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 6. 12. 2022 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručena do vlastních rukou na adresu jejího trvalého bydliště, tj. adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku, neboť žalovaný nemá datovou schránku ani si nezvolil jinou doručovací adresu. Z § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla žalovanému doručena uložením, a to v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 věta druhá a třetí ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. Současně byla žalovanému doručena výzva, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání, a proto soud rozhodl jen na podkladě listinných důkazů obsažených ve spisu, aniž nařizoval jednání, a to v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvu (viz č.l. 44-45), na jejímž základě byl žalovanému zřízen a veden běžný účet a dne 30. 3. 2021 uzavřeli smlouvu o kontokorentu (viz dodatek [číslo] na č.l. 46-47 spisu) ve znění obchodních podmínek (č.l. 10-37), standardních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 42-43), podmínek pro používání kontokorentu (č.l. 38-41). Žalobkyně prokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Dle dodatku [číslo] ke smlouvě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč RPSN činilo 20,70 %. Celková částka ke splacení činila 5 947,58 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poplatky za služby související s úvěrem. Žalovaný úvěr čerpal (viz obrat na účtu č.l. 49 a přehled čerpání splácení kontokorentu na č.l. 48 spisu). V dodatku se žalovaný zavázal dodržovat podmínky kontokorentu. 6. Žalovaný nedodržel podmínku smlouvy o úvěru, na což by upozorněn výzvou k zaplacení dluhu ze dne 1. 7. 2020 (viz č.l. 50-51 spisu), kdy byl vyzván k úhradě částky 2 176,18 Kč, která měla být uhrazena nejpozději do 10. 7. 2020, resp. do tohoto data měl zajistit žalovaný, aby touto částkou disponoval na běžném účtu. Žalovaný však nezajistil na účtu řádně finanční prostředky, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k datu 1. 7. 2020. Dopis byl odeslán doporučeně žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. 7. Ze shora provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 8. Žalobkyně pro žalovaného vedla bankovní účet (viz rámcová smlouva [příjmení] [příjmení] č.l. 44-45). Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru formou přečerpání svého běžného účtu (tzv. kontokorent). Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a úvěr schválila. Následně žalobkyně a žalovaný podepsali dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, tedy smlouvu o úvěru, na základě které umožnila žalobkyně žalovanému čerpat finanční prostředky do záporného zůstatku s limitem 5 000 Kč. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet dle smlouvy a hradit poplatky dle sazebníku. Žalovaný nedodržel podmínky smlouvy o úvěru, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 1. 7. 2020 a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení úvěru. Žalovaný, který neprokázal opak, dosud dluží žalobkyni jistinu úvěru a příslušenství. 9. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). <i>10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>13. Podle odst. 4 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>14. Podle odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.</i> 15. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., přičemž ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o úvěr spotřebitelský. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč za úrok ve výši 20,70 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet. Žalovaný čerpal finanční prostředky, úvěr však řádně nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 1. 7. 2020 a požádala žalovaného o úhradu zůstatku úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru, jakož i dlužných úroků, je v souladu se smlouvou, a tudíž i s ustanovením § 2395 občanského zákoníku. Úvěr nebyl dos