18 C 129/2023-25 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 19. 1. 2023 domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 35 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí. 2. Dle tvrzení žalobkyně tato nabyla pohledávku vůči žalované na základě postoupení od původního věřitele – pana [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Pohledávka spočívá v nevrácené zápůjčce, kterou [jméno] [příjmení] poskytl právě žalované. [příjmení] [jméno] [příjmení] (zapůjčitel) a dlužník [celé jméno žalované] (vydlužitel) uzavřeli dne 23. 6. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě [jméno] [příjmení] poskytl [celé jméno žalované] částku ve výši 35 000 Kč. Svůj dluh [celé jméno žalované] následně uznala v dokumentu nazvaném Uznání dluhu ze dne 23. 6. 2020, a to co důvodu a výše. V tomto dokumentu se [celé jméno žalované] zavázala uhradit svůj dluh do 23. 7. 2020 [celé jméno žalované] však dlužnou částku neuhradila, a to ani částečně. S ohledem na přetrvávající prodlení [celé jméno žalované] věřitel [jméno] [příjmení] následně postoupil svoji pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky [číslo] ze dne 7. 10. 2021. Dne 17. 10. 2021 bylo zasláno žalované [celé jméno žalované] i příslušné oznámení o postoupení (datováno 7. 10. 2021). Pohledávka však nebyla uhrazena ani následně. Dne 8. 12. 2022 byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze strany právního zástupce žalobkyně, ve které byla zároveň upozorněna, že pokud svůj závazek vůči žalobkyni nezaplatí, bude na ni podána žaloba u věcně a místně příslušného soudu. Na výzvu nereagovala. Žalobkyni proto nezbývá, než se domáhat zaplacení vůči žalované soudní cestou. Vedle jistiny pohledávky je požadováno i její příslušenství, které tvoří zákonné úroky z prodlení. Ty jsou požadovány z částky ve výši 35 000 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. od 24. 7. 2020 do zaplacení. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout dle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 29. 8. 2023. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-15 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a postoupení žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 10. 2021. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 7. Za výše popsaného stavu se právní vztahy mezi žalobkyní (jejím právním předchůdcem) a žalovanou ze smlouvy o zápůjčce řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). 8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 9. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce za sjednaných podmínek, peněžní prostředky žalované byly poskytnuty, tyto obdržela v hotovosti dne 23. 6. 2020 ve výši 35 000 Kč. Žalovaná svůj dluh následně uznala v dokumentu nazvaném Uznání dluhu ze dne 23. 6. 2020, a to co důvodu a výše, a zavázala se uhradit svůj dluh do 23. 7. 2020. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnila, poskytnuté finanční prostředky pak neuhradila. Žalobkyně tak po právu požaduje zaplacení dluhu, který představuje neuhrazenou jistinu ve výši 35 000 Kč a zákonné úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. o. z., jehož výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 1 400 Kč, odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 3 300 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná předžalobní výzva k plnění) 3 x částka 2 500 Kč, 3 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH v příslušné výši, tedy celkem 11 564 Kč. 11. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.