18 C 147/2023-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 2. 5. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 36 820,01 Kč tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou došlo dne 22. 9. 2020 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 2 324 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 13 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 096 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku ve výši 41 820 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 17 měsíčních splátkách po 2 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 2. 2022. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalované ve výši 16 500 Kč však žalovaná má nadále dlužit žalobkyni na jistině částku 12 607,86 Kč a na poplatcích spolu se smluvní pokutou částku 24 212,15 Kč, spolu s příslušenstvím. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 13-26 spisu. 4. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 22. 9. 2020 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 2 324 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 13 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 096 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 460 Kč. Jednotlivé platby žalované s určením jejich data a výše pak byla uvedena v žalobkyní předložené listině. 7. Z listiny nazvané Informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaná udělila právnímu předchůdci žalobkyně souhlas se zpracováním svých osobních údajů. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 25. 11. 2022, přičemž je uvedena v přiloženém seznamu. Tím je rovněž dána aktivní věcná legitimace žalobkyně. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. 10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání, kdy z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 29. 3. 2023. 11. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 9. 2020, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 41 820 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 460 Kč. 21. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno], dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto ne