18 C 150/2023-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 16. 1. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 475 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v návrhu. 2. Žalobkyně dle svých tvrzení zjistila, že osobní automobil s objemem válců motoru nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³, [registrační značka], [příjmení] vozidla [anonymizováno], č. technického průkazu: [anonymizováno], je evidován v Centrálním registru vozidel jako provozovaný. Žalovaná je vlastníkem/provozovatelem vozidla. Žalovaná neměla od 27. 12. 2021 do 31. 3. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, které patří mezi povinná smluvní pojištění. Vozidlo tak nebylo pojištěno 95 dní, žalovaná se tímto jednáním dostala do rozporu se zákonem. Žalobkyni dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vznikl nárok na příspěvek. Podle § 4 odst. 3 cit. zák. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 cit. zák. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle § 4 odst. 4 cit. zák. platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku, je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 cit. zák. zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku. S ohledem na uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 6 475 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění uhrazeno, celkem ve výši 6 175 Kč a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, na základě § 4 odst. 4 cit. zák., ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zák. č. 168/1999 Sb. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 13. 7. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Nárok žalobkyně na úhradu předmětné částky se opírá především o § 4 odst. 1, 3, 4, 6, zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Ze zjištěného skutkového stavu a listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná nesplnila svoji zákonnou povinnost, když v době od 27. 12. 2021 do 31. 3. 2022 neměla uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná na výzvu žalobkyně neuhradila příspěvek do garančního fondu zřízeného dle § 24 zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná částka pak sestává z jistiny ve výši 6 175 Kč a z poplatku za mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč (vyhl. č. 205/1999 Sb.). 10. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od ní požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z., jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. 12. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 14. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.