18 C 276/2023-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 8. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 10 499,27 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný dne 29. 11. 2021 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které poskytla uvedená společnost žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti částku 14 290 Kč nejpozději do 30 dnů. Na základě dodatku Smlouvy byla splatnost úvěru nově sjednána na den 25. 3. 2022, přičemž jistina byla ponížena na částku 9 999,15 Kč a poplatky za úvěr byly poníženy na částku 4 290 Kč. Žalovaný však sjednané částky nehradil řádně a včas, ode dne 26. 3. 2022 se tak dostal do prodlení s úhradou částky 14 289,15 Kč, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost zaplatit celou dlužnou částku a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. 3. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022, ve znění Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2023 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni s účinností od 27. 4. 2023, což bylo poté žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 5. 2023. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 28 388,96 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 9 999,15 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 500,12 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků za období od 26. 3. 2022 do 25. 3. 2023 ve výši 3 599,69 Kč a neuhrazených poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 10 000 Kč. 4. Žalobkyně soudu předložila listinné důkazy uvedené na č. l. 11-38 spisu. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se vyjádřil podáním ze dne 2. 10. 2023 s tím, že dluh uznává a žádá soud, aby mu byl dán splátkový kalendář, přičemž navrhuje splátku 1 500 Kč měsíčně až do zaplacení, kdy dále souhlasí, aby vše proběhlo bez soudního jednání. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 19. 10. 2023. K podání žalovaného se následně vyjádřila podáním ze dne 11. 10. 2023 žalobkyně s tím, že souhlasí s úhradou dlužné částky formou splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně, a to rozsudkem pro uznání s ohledem na projev žalovaného. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Dále soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 13. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 14. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 14 289,15 Kč nejpozději do 25. 3. 2022, sjednanou částku však nehradil řádně a včas a ode dne 26. 3. 2022 se dostal do prodlení s úhradou předmětné částky, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit celou dlužnou částku a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení zbývající jistiny ve výši 9 999,15 Kč s příslušenstvím a neuhrazenou smluvní pokutou ve výši 500,12 Kč, je v souladu se zákonem. 15. Podle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 16. Poněvadž žalovaný písemně uznal předmětný svůj dluh vůči žalobkyni, bylo rozhodnuto, že je povinen zaplatit žalobkyni její pohledávku tak, jak je podrobně uvedeno ve výroku ad I. tohoto rozsudku, a to rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř. 17. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 300 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva k zaplacení) 3 x částka 300 Kč, tj. 900 Kč, 3 x RP po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, a dále DPH v příslušné výši, tedy celkem 2 452 Kč. 18. Lhůta k plnění pak byla soudem stanovena v souladu s písemným vyjádřením právního zástupce žalobkyně, ve kterém žalobkyně souhlasila s plněním dlužné částky ve splátkách, a dále v souladu s odkazem na § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., kdy soud může určit lhůtu delší, příp. stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 19. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 20. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.