18 C 4/2023-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 22. 12. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 14 290 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná dne 28. 6. 2021 se [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla uvedená společnost žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti částku v celkové výši 14 290 Kč nejpozději do 28. 7. 2021. Žalovaná však na sjednanou částku nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2022 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem byla žalované oznámena změna v osobě věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 14 290 Kč a skládala se z částek blíže uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Podle tvrzení žalobkyně neuhradila žalovaná na zmíněný dluh ničeho. 3. K žalobnímu návrhu se vyjádřila podáním doručeným soudu dne 25. 1. 2023 žalovaná, jež mj. potvrdila uzavření předmětné smlouvy o úvěru na částku 10 000 Kč. Dále uvedla, že při žádosti o spotřebitelský úvěr nebyla nijak posuzována její úvěruschopnost, nebyly vyžadovány žádné doklady o jejích výdajích, pouze v telefonu se jí zeptali, jaké má výdaje, ať si řekne, jakou chce částku. 4. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně a její právní zástupce omluvili. Žalovaná se k jednání bez předchozí omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. 5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 13-31 spisu. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 14 290 Kč nejpozději do 28. 7. 2021. K prověření úvěruschopnosti žalované pak žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, kdy k tomu nenavrhuje žádných dalších důkazů. 8. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 28. 6. 2021 [právnická osoba] [právnická osoba] zaslala částku 10 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 9. Z dopisu ze dne 5. 12. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 11. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2021 (dále jen„ předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [právnická osoba]) a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 14 290 Kč nejpozději do 28. 7. 2021. 21. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno], dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), ni