18 C 85/2023-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 5. 1. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 362,95 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže stanoveno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně byla dne 17. 10. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [IČO] a žalovaným uzavřena Smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut na jeho účtu č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr až do výše 10 000 Kč, za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 18 % p. a. Žalovaný však smluvní podmínky porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu, nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu a vznikl tak na jeho účtu nepovolený debetní zůstatek, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně úvěr k datu 18. 5. 2020 zesplatnil. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru ničeho neuhradil, dlužná částka tak činí na jistině 13 362,95 Kč, spolu s příslušenstvím. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, kdy tato změna byla žalovanému oznámena dopisem. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout dle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce již v žalobním návrhu sdělil, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 20. 6. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-34 spisu. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Soud konstatuje, že Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným řídí občanským zákoníkem ve znění účinném od 1. 1. 2014. 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 12. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 13. Ze zjištěného skutkového stavu a listinných důkazů vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 17. 10. 2016 Smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut na jeho účtu č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr až do výše 10 000 Kč, za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 18 % p. a. Žalovaný však smluvní podmínky porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu, nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu a vznikl tak na jeho účtu nepovolený debetní zůstatek, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně úvěr k datu 18. 5. 2020 zesplatnil. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru ničeho neuhradil, dlužná částka tak činí na jistině 13 362,95 Kč, spolu s příslušenstvím představujícím smluvní úrok ve výši 10 % p. a. a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobu ve výši 800 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 300 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 300 Kč, tj. 900 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 252 Kč, tedy celkem 2 252 Kč. 15. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 16. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.