18 C 99/2023-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 15. 3. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 16 880,98 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný dne 19. 10. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž Přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek, na základě níž poskytla uvedená společnost žalovanému hotovost ve výši 15 000 Kč. Tato částka pak byla žalovanému vyplacena v místě jeho bydliště a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit uvedené společnosti částku 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně tak měl vzniknout nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z každé nezaplacené splátky, smluvní pokuty a zaplacení nákladů řízení spojených s mimosoudním vymáháním závazku. 3. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 došlo s účinností ke dni 27. 10. 2022 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem byla žalovanému oznámena změna v osobě věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 37 248,11 Kč a skládala se z částek blíže uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na zmíněný dluh částku 4 000,01 Kč, dále již neuhradil ničeho. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout dle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 20. 6. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-33 spisu. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 8. Z žádosti o úvěr pro podnikatele ze dne 19. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž uvedl své jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, IČ, telefonní číslo, bydliště a místo podnikání. Dále uvedl, že je rozvedený, má vzdělání střední s maturitou, bydlí v nájmu, je držitelem živnostenského oprávnění, předmětem jeho podnikání je truhlářství a podlahářství, jeho měsíční příjem z podnikání činí 40 407 Kč, má měsíční výdaje ve výši 15 000 Kč a souhrnná výše exekučně vymáhaných dluhů činí 65 000 Kč. 9. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 19. 10. 2020, jejíž Přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek, bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jakožto podnikatelem (fyzickou osobou podnikající) byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v rámci jeho podnikatelské činnosti úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovaným ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány i další částky nákladů s tím spojených. 10. Z dopisu ze dne 1. 3. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. 11. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 12. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) po právní stránce následovně. 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. Dále soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 19. 10. 2020 (dále jen„ předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. 21. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovaným jakožto fyzickou osobou podnikající (na níž se tedy nevztahují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení zbývající jistiny ve výši 13 005,38 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 875,60 Kč, příslušenství a nesplacených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, je v souladu se zákonem. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 22. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 300 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 300 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 252 Kč, tedy celkem 2 452 Kč. 23. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 24. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.