5 C 144/2022-30 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 6. 2022 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdil, že dne 7. 6. 2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které žalované poskytl částku 120 000 Kč se splatností nejpozději v červnu 2019. Žalovaná žalobci vrátila pouze 46 000 Kč, ve zbytku půjčené částky je v prodlení, a to i navzdory předžalobní výzvě ze dne 10. 6. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce i žalovaná byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalobce i žalované předpokládal, že nemají žádné námitky. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: 5. Dne 7. 6. 2017 účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou se žalobce zavázal poskytnout a také poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč se splatností nejpozději do června 2019. Žalovaná stvrdila převzetí této finanční částky svým podpisem (vizte smlouvu o půjčce na č. l. 12 spisu). 6. Výpisy z účtu bylo prokázáno, že žalovaná žalobci dosud uhradila 46 000 Kč (vizte výpisy na č. l. 6-10 spisu). 7. Předžalobní výzva byla žalované doporučeně odeslána 10. 6. 2022 (vizte předžalobní výzva a doručenky na č. l. 4-5, 11 spisu). 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. 10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 7. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z., na základě které poskytl žalované zápůjčku v částce 120 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku nejpozději do června 2019. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na zápůjčku dosud uhradila pouze 46 000 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila vyšší částku, než uvádí žalobce. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 74 000 Kč. 11. Nárok žalobce na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Do prodlení s úhradou poskytnuté zápůjčky se žalovaná dostala, když nesplnila svůj dluh v ujednané lhůtě splatnosti. Žalobce ovšem požaduje úrok až od 15. 3. 2022, což je pro žalovanou bezesporu výhodnější. K tomuto datu činí sazba zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl zcela úspěšný, byla mu tedy přiznána náhrada nákladů řízení, a to ve výši 3 700 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byla úspěšnému žalobci přiznána náhrada za právní zastoupení advokátem, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za předžalobní výzvu a písemné podání žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu 4 060 Kč. Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 12 180 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3x režijní paušál v celkové výši 900 Kč Celkem tedy byly žalobci přiznány náklady řízení v částce 16 780 Kč. 13. Výrok o tom, že žalovaná je povinna uhradit náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrok o tom, že žalovaná je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.