7 C 230/2022-82 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalobce zaplatil žalovaným částku ve výši 91 836 Kč (náklady řízení) po vydání rozhodnutí ve věci samé vedené u Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka] (žalobce byl žalobcem, žalovaní žalovanými v řízení [spisová značka]). Tyto náklady řízení žalobce zaplatil bezdůvodně, když původní rozhodnutí soudu ve věci samé bylo změněno a žalobě vyhověno v celém rozsahu a žalobci přiznána plná náhrada nákladů řízení. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 25. 5. 2023. Žalovaným bylo dne 6.4. 2023 (2. žalované) a dne 17.4. 2023 (1. žalovanému) do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu dle CEO doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaní k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaní se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavili. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. 5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu bezdůvodného obohacení. Toto bezdůvodné obohacení spočívá v zaplacených nákladech řízení ve věci sp. z. [spisová značka]. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaných, jež mu vznikly z uvedeného titulu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 720,72 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 592 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 836,46 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 6 096,72 Kč, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Dále cestovné z [obec] do [obec] a zpět, motorovým vozidlem [registrační značka], cestovné celkem 2 632 Kč. Náhrada za ztrátu času za 10 ½ hodin á 100 Kč, celkem 1 000 Kč. 7. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Ke dni vydání tohoto rozsudku pro zmeškání bylo dnem 24. 5. 2023 zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Brně, řízení vedeno pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Dosud nebyl zjištěn úpadek žalovaných.