7 C 25/2023-62 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne 14. 4. 2023 č. l. 48 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částek shora uvedených s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [anonymizováno] s právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO]. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Jedná se o adresu dle CEO. Dále byly soudní písemnosti shora uvedené doručeny žalovanému na adresu dle smlouvy – [ulice a číslo], [obec], opětovně fikcí. 4. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. 5. Skutková zjištění: Pohledávka za žalovaným níže specifikovaná byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2022 s účinností ke dni 12. 7. 2022 postoupena na žalobkyni a žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena přípisem ze dne 21. 7. 2022. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Dne 20. 4. 2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [anonymizováno] (dále jen "smlouva"). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, a to v hotovosti prostřednictvím smluvního partnera právního předchůdce žalobkyně (čerpací stanice EuroOil) a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 1 505,20 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 40 % ročně za dobu trvání úvěru. Úvěr byl splatný 26. 4. 2021 Smlouvou byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by se žalovaný dostal do prodlení. Na žalobkyni byla postoupena smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, tedy pouze do výše 50 % jistiny. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 7 317,51 Kč a skládala se z: 1/ nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, 3/ nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 505,20 Kč, 4/ smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 529,31 Kč, 5/ kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 350,72 Kč a 6/ nákladů na vymožení pohledávky ve výši 432,28 Kč. <i>6. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>8. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>9. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.</i> <i>10. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>11. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> 12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Právní závěry: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle shora citovaných ustanovení občanského zákoníku, když finanční prostředky ve výši 3 000 Kč byly žalovanému předány. Žalovanému v důsledku prodlení s vrácením jistiny vznikla povinnost hradit zákonné úroky z prodlení, v tomto rozsahu tedy bylo žalobě vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 14. Pokud jde o úrok ve výši 40 % ročně z jistiny úvěru a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, dospěl soud k závěru, že jejich výše je pro svoji nepřiměřenost v rozporu s dobrými mravy, a to zejména vzhledem k délce trvání úvěru (6 dní). V části týkající se úroku a smluvní pokuty je tedy smlouva v souladu s § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná a na tato plnění žalobkyně nemá nárok. Soud tedy žalobu v této části zamítl. Výrok II. tohoto rozhodnutí. 15. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla z větší části úspěšná (neúspěšná byla jen v rozsahu příslušenství a smluvní pokuty), proto soud považuje za spravedlivé, a to i vzhledem k výši nákladů řízení, aby bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>16. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 17. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.