10 C 144/2024-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný jel dne , datum, městskou hromadnou dopravou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „přepravce“), bez platné jízdenky. Podle smluvních přepravních podmínek tak přepravci vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez jízdního dokladu. O této skutečnosti byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou s přepravcem uzavřela dne , datum, a na základě které uvedenou pohledávku nabyla. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému zaslala dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10).3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalovaný cestoval dne , datum, prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje přepravce (linkou 18); v čase 6:48 byl kontrolován pracovníkem přepravce, neprokázal se však jízdním dokladem, což stvrdil svým podpisem na zápisu o provedené přepravní kontrole č. , hodnota, , kterým byl informován o povinnosti uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč, a to do patnácti kalendářních dnů od provedené přepravní kontroly.6. Dne , datum, si přepravce a žalobkyně sjednali převod souboru pohledávek (mezi nimi i právě popsaná) za úplatu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, spolu s předžalobní výzvou k její úhradě (odesláno na evidenční adresu žalovaného téhož dne).7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Nárok žalobkyně na zaplacení jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč vyplývá z § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, popř. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a smluvních přepravních podmínek. Mezi přepravcem jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného přepravcem (§ 2550 a § 2578 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 2, § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu), což je v řízení prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem a v případě jízdy bez jízdního dokladu (rovněž prokázáno uvedenou listinou) též přirážku k jízdnému ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami, tj. 1 500 Kč, což je v souladu s výše popsanými zákonnými ustanoveními. Žalobkyně současně prokázala svou aktivní legitimaci nabytím pohledávky od přepravce na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek, mezi nimi i nyní žalované. Soud proto žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení z dlužné částky od data následujícího po splatnosti pohledávky, ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v tomto případě 15 % ročně.8. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zastupujícího advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) a paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Zástupce žalobkyně nedoložil, že je plátcem DPH, proto se odměna o sazbu této daně nezvyšuje.9. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.