10 C 156/2024-26 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 2 700 Kč z titulu nedoplatku na televizním poplatku v období od dubna 2022 do listopadu 2023. Poplatníkem se žalovaná stala jako odběratel elektřiny připojená k distribuční soustavě, neboť u takových zákon předpokládá, že jsou současně držiteli televizního přijímače § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen „ZRoTvP“)], ledaže čestným prohlášením oznámí žalobkyni opak; jelikož tak žalovaná neučinila, stala se poplatníkem televizního poplatku k 1. 8. 2019. V souladu s § 6 a § 7 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč a splatný je nejpozději do každého 15. kalendářního dne v měsíci. Žalovaná televizní poplatek řádně nehradila. K úhradě dluhu byla vyzvána předžalobní upomínkou, leč nereagovala. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovala žalobkyně za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ke dni podání žaloby, tj. za dobu od dubna 2022 do 6. 3. 2024 požaduje částku 419,69 Kč, a dále uplatňuje náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 87 Kč (za zaslání předžalobní upomínky).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Zásilka s výzvou jí byla doručena fikcí a poté vhozena do její domovní schránky dne 28. 6. 2024.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalované předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě. Dopisem ze dne 23. 4. 2019 byla žalobkyní vyzvána, nechť se do evidence poplatníků přihlásí, nebo čestně prohlásí, že televizní přijímač nevlastní. Žalovaná ani v nejzazší stanovené lhůtě nereagovala, žalobkyní byla proto zařazena do evidence poplatníků od 1. 8. 2019 a televizní poplatek je jí účtován od září 2019. Od počátku je žalovaná v prodlení s úhradou poplatku, nynější žalobou je uplatněn nárok za období od dubna 2022 do listopadu 2023. Nedoplatek neuhradila žalovaná ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 16. 11. 2023. Všechny písemnosti odesílala žalobkyně žalované poštou na její evidenční adresu (viz výše v záhlaví). Výzvu k přihlášení poplatníka i předžalobní upomínku si žalovaná osobně převzala.5. Podle § 3 odst. 4 ZRoTvP (4) jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě (ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb.), považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.6. Podle § 6 ZRoTvP měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.7. Podle § 7 odst. 2 věty první ZRoTvP je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce.8. Podle § 8 odst. 9 a 10 věty první ZRoTvP Česká televize je za účelem kontroly dodržování tohoto zákona oprávněna zjišťovat údaje o neevidovaných poplatnících a vést jejich evidenci v rozsahu stanoveném v odstavci 10. Dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům (ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb.) je povinen na požádání sdělit České televizi, se kterými odběrateli uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny.9. Podle § 10 ZRoTvP nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaná byla jako odběratel elektřiny žalobkyní k 1. 8. 2019 právem zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku (§ 3 odst. 4, ve spojení s § 8 odst. 10 ZRoTvP), čímž jí vznikla povinnost hradit televizní poplatek 135 Kč měsíčně (§ 6 ZRoTvP), splatný vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 ZRoTvP), počínaje od září 2019. Soud má v řízení za prokázané, že ve shora uvedeném období však tuto svou povinnost neplnila a tím jí u žalobkyně vznikl dluh ve výši 2 700 Kč (20 x 135 Kč). Návrh žalobkyně je tedy důvodný, včetně nároku na náklad 87 Kč vzniklý v souvislosti s předsoudním vymáháním uvedeného dluhu, který žalovaná ani poté dobrovolně nesplnila (§ 513 o. z.), a nároku na úrok z prodlení v zákonné výši (viz nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) v souladu s § 1970 o. z.; soud tak žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení od každého 16. dne příslušného měsíce do 6. 3. 2024, což činí 419,69 Kč.11. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí proto proti žalované, která úspěch ve věci neměla, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Zastoupení advokátem v projednávané věci neshledal soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, účelně vynaloženým nákladem, jeho odměnu proto žalobkyni nepřiznal. Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení, a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, ve které není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žalobkyni však podle soudu svědčí nárok na paušální náhradu hotových výdajů (analogicky jako u nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř.). Přiznal jí proto podle § 1 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon (návrh ve věci samé) ve výši 100 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce protistrany vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.12. Lhůta k placení plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř.13. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.