10 C 58/2024-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem 9 859 Kč s příslušenstvím z titulu nehrazení příspěvku do tzv. garančního fondu ve vztahu k silničnímu vozidlu RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (zdvihový objem válců motoru nad 1350 cm³ do 1850 cm³), u něhož byl žalovaný zjištěn jako vlastník/provozovatel a které je evidováno jako provozované. Přesto k tomuto vozidlu jednak v období od 20. 8. 2019 do 17. 11. 2019 (žalobní nárok 1), a dále v období od 18. 11. 2019 do , právnická osoba, . 2020 (žalobní nárok 2), nebylo sjednáno zákonem požadované pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně má tak v prvním případě nárok na zaplacení příspěvku ve výši 4 230 Kč (90 dní nepojištění x denní sazba 47 Kč) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč, ve druhém případě na 5 029 Kč (107 dní nepojištění x denní sazba 47 Kč), opět společně s poplatkem 300 Kč. Příspěvky jsou v souladu s prvními výzvami žalobkyně k úhradě splatné ke dni 14. 9. 2020, respektive 13. 1. 2021. Od té doby do zaplacení požadovala žalobkyně také zákonný úrok z prodlení z částek 4 230 Kč a 5 029 Kč. Žalovaný byl v obou případech k úhradě dluhu vyzván opakovaně, naposledy předžalobními upomínkami ze dne 10. 5. 2022 a 30. 3. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu místa pobytu cizince na území České republiky. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Místo pobytu žalovaného na území ČR nadto soud zjišťoval a ověřoval u příslušných orgánů státní správy, které však jinou adresou, než je ta uvedená v záhlaví tohoto rozsudku, také nedisponovaly, protože žalovaný jim aktuální místo svého pobytu nenahlásil.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný byl nejméně v období od 20. 8. 2019 do 17. 11. 2019, jakož i následně v době od 18. 11. 2019 do , právnická osoba, . 2020, tedy v úsecích čítajících 90 dní a 107 dní, zjištěn jako vlastník/provozovatel (podle evidence provozuschopného) osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm³ do 1850 cm³, registrační značky , SPZ, . V rozhodném období neměl žalovaný vozidlo pojištěno pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisy ze dne 1. 7. 2020 a 29. 10. 2020 k uhrazení příspěvků za obě období do 60 dnů od doručení výzev. Žalovaný byl k úhradě vyzván i dalšími dopisy. Poslední (předžalobní) upomínku zaslala žalobkyně za první období bez pojištění dne 10. 5. 2022, za druhé dne 30. 3. 2022.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaný jako vlastník/provozovatel uvedeného osobního automobilu nesplnil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), a neměl k němu ve zmíněných obdobích pojištění uzavřené; v řízení přitom nebyla tvrzena ani prokazována žádná ze zákonných výjimek povinného pojištění vozidel zapsaných v registru silničních vozidel (vyřazení z provozu, vývoz do jiného státu, zánik vozidla nebo jeho odcizení). Vznikla mu tím podle § 4 uvedeného zákona povinnost zaplatit příspěvek, jehož příjemcem je žalobkyně a jehož výše odpovídá součinu počtu dní, po které nebylo vozidlo pojištěno (90 + 107 dní, tj. celkově 197 dní), a příslušné denní sazby podle druhu vozidla (v tomto případě 47 Kč – viz § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Podle stejných ustanovení náleží žalobkyni také nárok na náhradu nákladů mimosoudního uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč za každé z obou období (tedy dohromady 600 Kč). Soud žalobě vyhověl i pro úroky z prodlení z dlužných částek od data následujícího po splatnosti příspěvků (60 dnů od doručení první výzvy), tj. od 15. 9. 2020 do zaplacení, respektive od 14. 1. 2021 do zaplacení, a to ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 8,25 % ročně.6. Ve sporu úspěšná žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., které tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 189 Kč.7. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.8. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.