10 C 66/2024-117 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 8 578,24 Kč spolu s úrokem z úvěru, zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem 5 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut, žalovaný se zavázal úvěr splácet a uhradit poplatek a úroky z úvěru. Před uzavřením smlouvy došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami, které byly součástí smluvního ujednání, byla žalovanému ze strany žalobkyně zaslána výpověď úvěrové smlouvy a výzva k úhradě dlužné částky, na základě čehož byla smlouva vypovězena ke dni , datum, . Žalovaný dluh neuhradil, žalobkyně proto požaduje dále úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, vše z dlužné částky (evidované do , datum, ) od , datum, do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslané upomínce.2. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů uvedených v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne , datum, , které zaznamenala do tabulky posuzování. Žalovaný uvedl, že jeho průměrná výše příjmů odpovídá částce 16 000 Kč, přičemž neuvedl konkrétního plátce mzdy. Příjem žalovaného si žalobkyně ověřila z výpisu z účtu, kam žalovanému v období od , datum, do , datum, příjem opakovaně přicházel od plátce mzdy , právnická osoba, ., ale v nižších částkách, než jakou žalovaný uvedl v žádosti. Pro účely posuzování úvěruschopnosti žalovaného počítala žalobkyně s příjmem ve výši 6 636 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádný další úvěr, což si žalobkyně ověřila v bankovním registru klientských informací BRKI (kopii záznamu doložila k žalobě). K dalším výdajům uvedl žalovaný v žádosti částku 5 000 Kč, kterou si žalobkyně ověřila z transakční historie účtu žalovaného, a výsledek posuzování zaznamenala do tabulky posuzování. Při posuzování úvěruschopnosti tedy žalobkyně na straně výdajů počítala s částkou 5 000 Kč, přičemž vzala v úvahu výši aktuálního životního minima, nezbytné výdaje žalovaného dle pohybů na účtu a nezbytné výdaje uvedené v žádosti. Při odečtení výdajů ve výši 5 000 Kč od příjmu zbývalo žalovanému na splácení dluhů alespoň 1 636 Kč měsíčně, což značně převyšovalo simulovanou splátku úvěru ve výši 200 Kč. Žalobkyně proto úvěr žalovanému poskytla.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si žalobu s výzvou k vyjádření osobně převzal (ve Věznici , adresa, ) dne , datum, . K jednání nařízenému na , datum, soud žalovaného nepředvolal, protože žalovaný k dotazu soudu písemně sdělil, že žádá o projednání věci v jeho nepřítomnosti.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet č. , č. účtu, zřízený na základě Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne , datum, poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč s dobou trvání spotřebitelského úvěru jeden rok s možností obnovy poskytnutí úvěru na následující rok (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č.l. 15, rámcová smlouva č.l. 18). Učinili tak na základě elektronické žádosti žalovaného o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne , datum, , v níž žalovaný uvedl, že má průměrný měsíční příjem 16 000 Kč (zaměstnavatele neuvedl), nemá žádné další závazky či úvěry, nezbytné výdaje činí částku 5 000 Kč (viz žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru č.l. 38). Příjmy a výdaje žalovaného ověřovala žalobkyně z pohybů na jeho účtu za období od , datum, do , datum, (viz přehled pohybů na účtu č.l. 40). Žalovaný kontokorentní úvěr vyčerpal (viz výpisy z účtu č.l. 40 a násl.) a podle tvrzení žalobkyně dluh ve lhůtě splatnosti (do jednoho roku) neuhradil. Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému v souladu s obchodními podmínkami (viz č.l. 35 a násl.) na jeho adresu uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru výpověď úvěrové smlouvy a výzvu k úhradě dluhu, na základě které žalobkyně ke dni , datum, smlouvu o úvěru vypověděla (viz výpověď č.l. 73). Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní upomínkou ze dne , datum, (viz výzva k plnění, doručenka č.l. 93). Žalovaný za dobu trvání úvěru čerpal celkem částku 231 965,16 Kč (viz přehled debetních transakcí čl. 79), celkem splatil 227 716,37 Kč (viz přehled splácení č.l. 84).5. Žalobkyně ani přes poučení soudu při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neprokázala, že by před poskytnutím úvěru žalovanému měla jím uváděné údaje o příjmech, výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené. Z doložené transakční historie účtu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně ověřovala příjem žalovaného, dále žalobkyně prokázala, že provedla lustraci žalovaného v registru BRKI. Výdaje žalovaného však žalobkyně vzala v potaz pouze v odhadované výši a dostatečně je neověřila.6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).7. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.8. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).9. V projednávané věci vyšla žalobkyně z prohlášení žalovaného, které ověřovala pouze omezeně v rozsahu příjmů žalovaného, přičemž však průměrný měsíční příjem zjištěný z výpisu z účtu žalovaného byl přibližně o 10 000 Kč nižší než byl příjem, který žalovaný uvedl v žádosti. K výdajům však vzala v potaz neověřené tvrzení žalovaného, že jeho výdaje činí částku 5 000 Kč, aniž by dále zjišťovala, z čeho se částka výdajů skládá. Sama pak ověřovala výdaje žalovaného z jeho výpisu z účtu za předcházející měsíce. Z nich však vyplývá, že žalovaný většinu svých finančních prostředků vždy vybral z bankomatu v hotovosti, dále provedl pouze minimum plateb kartou (většinou za nákup potravin v řádu stokorun, případně sázky). Z transakční historie tak nebylo možné ověřit, jaké má žalovaný výdaje na bydlení a další nutné výdaje, tento podklad neposkytoval komplexní a dostatečný obraz o jeho poměrech. Žalobkyně při výpočtu výdajů žalovaného přistoupila k odhadu jeho výdajů na základě částky životního minima, tvrzení žalovaného a několika položek výdajů zjistitelných z výpisu z účtu. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla z pohledu soudu žalobkyně dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Kromě toho nezjišťovala informace o osobní a rodinné situaci žalovaného, např. zda sdílí domácnost s dalšími osobami, jak případně tyto osoby finančně přispívají na chod domácnosti, nebo zda žalovaný vyživuje další osoby apod. Žalobkyně ani žalovaného nelustrovala v insolvenčním rejstříku či v centrální evidenci exekucí. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučen