12 C 114/2024-47 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 3. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako cestující využil přepravních služeb společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . bez platného jízdního dokladu, a to dne 1. 7. 2023 ve vlaku 256 mezi stanicemi , adresa, hl. n. a , adresa, hl. n., čímž porušil přepravní řád dle Tarifu , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vyměřila společnost , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . žalovanému přirážku ve výši 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem , jméno FO, , Anonymizováno, pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . vznikl rovněž nárok na zaplacení jízdného 195 Kč. Společnost , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . poustoupila pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 25. 1. 2024 na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný jel dne 1. 7. 2023 vlakem č. , hodnota, provozovaným společností , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . bez platné jízdenky, a proto mu přepravce uložil povinnost zaplatit jízdné dle tarifu ve výši 195 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2023 a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 postoupila společnost , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . pohledávku za žalovaným na žalobkyni.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nárok žalobkyně, na níž byla pohledávka platně postoupena, na zaplacení jízdného ve výši 195 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč je v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami. , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vlaku provozovaného přepravcem. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem a přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve smluvních přepravních podmínkách. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá, že přirážka k jízdnému činí 1 000 Kč za každou jednotlivou jízdu bez jízdního dokladu, což je v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl.6. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil jízdné a přirážku k jízdnému na výzvu přepravce v den uskutečnění přepravy, proto ode dne následujícího po dni uskutečněné přepravy je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto dne tedy soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení v požadované výši.7. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala na poslední známou adresu žalovanému výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Při stanovení odměny za právní zastoupení soud postupoval dle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč.8. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.