12 C 150/2024-46 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 7. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 9 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 9 800 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 875 Kč, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované dne 1. 9. 2023 peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a dne 5. 9. 2023 ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny (tj. 2 800 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaná se zavázala měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohla žalovaná splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaná řádně nesplácela (neuhradila ničeho), úvěr byl tedy zesplatněn k 4. 1. 2024. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ověřením jejího příjmu z výpisů z účtu žalované, případně výplatních listů, a dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalované byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2023 bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 30 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit jistinu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. RPSN činila 5521,3 %.7. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne 1. 9. 2023 byla z jejího účtu odeslána na účet žalované č. , č. účtu, částka 6 000 Kč a dne 5. 9. 2023 částka 1 000 Kč.8. Z výpisů z bankovních účtů žalované za měsíce duben až srpen 2023 bylo zjištěno, že žalovaná měla v tomto období pravidelný příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ., v průměrné výši přibližně 20 000 Kč měsíčně, v měsíci srpnu 2023 (tj. v posledním měsíci před uzavřením předmětné smlouvy) došlo k výraznému nárůstu pohybů na účtu, a zejména k vícečetnému čerpání úvěrů či půjček od různých společností (7 700 Kč od , právnická osoba, , 3 000 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, - , právnická osoba, ., 10 000 Kč od , právnická osoba, , 44 000 Kč od , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . či 50 000 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Na jednom z účtů byl zůstatek ve výši 6,32 Kč, na druhém byl zůstatek záporný.9. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 9. 5. 2024.10. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.11. S výjimkou výpisů z bankovních účtů žalované se ve spise nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že by se žalobkyně zajímala o existenci, výši a způsob splácení dalších úvěrů či půjček žalované, nezjišťovala její platební morálku, nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků.12. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2023 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to převodem na účet č. , č. účtu, dne 1. 9. 2023 v částce 6 000 Kč a dne 5. 9. 2023 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % částky úvěru, tj. 2 800 Kč. Na dluh neuhradila ničeho. S výjimkou výpisů z účtů žalované nepředložila žalobkyně žádné důkazy o tom, že by posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Z předložených výpisů vyplývá, že žalovaná měla sice pravidelný příjem, avšak v době uzavření smlouvy měla rovněž sjednáno značné množství půjček či úvěrů, a zůstatek na účtu byl minimální, případně záporný.13. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet