12 C 151/2024-104 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 262,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 781,83 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . (dále „původní věřitelka“) je právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům možnost zřídit si , Anonymizováno, kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost provádět platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného , Anonymizováno, účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní. Smluvní formulář o vystavení , Anonymizováno, Karty k uzavření smlouvy o , Anonymizováno, účtu je možné vyplnit prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Na základě žádosti je poté kurýrní službou zaslána platební karta, kterou lze prostřednictvím , Anonymizováno, účtu aktivovat. Původní věřitelka měla s žalovaným uzavřenou smlouvu ke službě , Anonymizováno, účet. Žalovaný výše uvedených služeb využil, a to v celkové ceně 54 397,27 Kč, a zavázal se uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití , Anonymizováno, Karty (v tomto konkrétním případě činil poplatek 611 Kč). Jednotlivé platby a výběry , Anonymizováno, Kartou žalobkyně zaevidovala a zaúčtovala na , Anonymizováno, účtu žalovaného a následně je žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 13 226,44 Kč. V souladu s , právnická osoba, podmínkami žalobkyni rovněž vznikl nárok na úhradu poplatku z prodlení v celkové výši 7 481 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 na společnost , právnická osoba, ., která pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2024 na žalobkyni. Prostřednictvím právního zástupce byl žalovaný vyzván dne 20. 11. 2023 k úhradě dlužné částky do 10 dnů od odeslání výzvy k plnění. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu podání žalobního návrhu uhrazena.3. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr prověřením žalovaného v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a insolvenčním rejstříku.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu, žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Ze smlouvy o službě , Anonymizováno, účet ze dne 29. 8. 2022 a 21. 11. 2022 bylo zjištěno, jde o smlouvu uzavřenou mezi původní věřitelkou , právnická osoba, . a žalovaným, na základě které se původní věřitelka zavázala zpřístupnit žalovanému v rámci služby , Anonymizováno, účet aktuální úvěrový rámec ve výši 3 000 Kč, resp. 20 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím tohoto účtu, byl povinen hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím tohoto účtu. Součástí byl ceník, výklad pojmů a dalších podmínek a všeobecné obchodní podmínky.8. Z měsíčních souhrnných vyúčtování (prosinec 2022 až duben 2023) bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku 54 397,27 Kč, uhradil pak 13 226,44 Kč.9. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , která následně pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2024, což bylo žalovanému oznámeno dne 20. 3. 2024 (srov. smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky).10. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 11. 2023.11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:13. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě uvedené smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 54 397,27 Kč, z nichž žalovaný vrátil 13 226,44 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno.14. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nespl