12 C 316/2023-26 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 9. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení 1 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 525 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jel dne 22. 9. 2020 v 15:09 hodin v [obec] linkou [číslo] hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu. Tato skutečnost byla zjištěna žalobkyní pověřenou osobou při kontrole shora uvedené linky na zastávce [ulice] a o tomto byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. Podle § 18a odst. 2, písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek PID a tarifu PID tak žalobkyni vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného ve výši 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost jízdného i přirážky nastala dnem uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný jel dne 22. 9. 2020 městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní bez jízdního dokladu, a proto byl pověřenou osobou vyzván k úhradě jízdného ve výši 25 Kč a k úhradě přirážky k jízdnému, která dle smluvních přepravních podmínek činí 1 500 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne 14. 12. 2020 na adresu uvedenou v zápise o provedené přepravní kontrole. 5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Žalobkyně jako provozovatel městské hromadné dopravy v [obec] má vůči žalovanému nárok na zaplacení jízdného ve výši 25 Kč dle tarifu, neboť žalovaný nastoupil do vozidla žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez jízdního dokladu, a to dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a dle ustanovení § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami. Mezi žalobkyní jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného žalobkyní. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve smluvních přepravních podmínkách. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá, že přirážka k jízdnému činí 1 500 Kč, což je v souladu s ustanovením § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., popř. s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Splatnost přirážky k jízdnému i jízdného nastala dnem uskutečnění přepravy, a proto ode dne následujícího byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby, náhrada hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 9. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.