16 C 120/2024-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše , částka, s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit dle sjednaných podmínek. Součástí ujednání byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dále se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za služby objednané žalovaným. Ve svém návrhu pak žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela zejména z tvrzení žalovaného před poskytnutím úvěru a jím předložených informací. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně prostřednictvím bankovního převodu, a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a , částka, . Žalovaný si dále objednal volitelnou službu, a to „Klidné spaní“ (poplatek , částka, ). Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.2. Žalobkyně po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , poplatek za službu „Klidné spaní“ , částka, a smluvní pokutu , částka, . Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, .3. Usnesením ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.4. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, ve které žalobkyně žalovanému umožnila čerpat úvěrový rámec ve výši , částka, . Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, kdy RPSN činilo 1 410,33 % a jednorázová výše splátky při čerpání celého úvěrového titulu činila včetně poplatku za sjednání úvěru , částka, , datum splatnosti bylo sjednáno na , datum, . V rámci volitelných služeb si dlužník zvolil službu „Klidné spaní“ za , částka, (viz smlouva na č.l. 10, sazebník č. l. 11, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru č. l. 17, všeobecné obchodní podmínky č. l. 20). Úvěr byl žalovanému vyplacen ve třech platbách na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, a částka , částka, (přehled vyplacených transakcí spotřebiteli na č.l. 30). Dlužník se zavázal splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za vybrané volitelné služby a poplatkem za sjednání úvěru dle sazebníku. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím náhledu na bankovní účet (viz č.l. 26). Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a zaznamenaných na výpisu o posuzování úvěruschopnosti (viz č.l. 25) a listiny nazvané identifikované příjmy (viz č.l. 27). Dne , datum, byla žalovanému zaslána doporučeně výzva k úhradě před podáním žaloby (viz č.l. 31-32).7. Žalobkyně však neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. K žalobě byl doložen výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze které bylo zjištěno, že žalovaný žil s dalším členem domácnosti, který měl rovněž příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila , částka, , výše výdajů na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, , ostatní zbytné výdaje , částka, . Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činila , částka, , výše ověřeného čistého příjmu , částka, , rezerva pro výdaje , částka, , minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, . K tomu žalobkyně nedoložila žádné důkazy s výjimkou výpisu příjmů žalovaného na jeho bankovním účtu. Žalobkyně si tedy ověřila pouze tvrzený příjem žalovaného, neověřovala a nezjišťovala výdaje žalovaného a jeho majetkové poměry a vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti.8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených info