16 C 47/2024-41 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 4. 4. 2024 domáhala na žalované ve výroku uvedených částek a úhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 19. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 7 380 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměnou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 680 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 435 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 19. 7. 2023. Za celou dobu smluvního trvání uhradila žalovaná částku 4 950 Kč. Dne 27. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Od postoupení nebylo na dlužnou částku hrazeno ničeho. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 3. 5. 2024 (č.l. 32-34) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy zopakovala skutečnosti uvedené v kartě zákazníka přiložené k žalobě, a sdělila, že původní věřitelka majetkovou situaci žalované ověřila z výměru sociální podpory (01/2022) a z výpisů z bankovního účtu (12/2021 a 1/2022), těmito dokumenty však žalobkyně nedisponuje. Dále původní věřitelka ověřila v insolvenčním rejstříku, že proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.4. Usnesením ze dne 23. 4. 2023 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu. Protože nebyla zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedla na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.5. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:7. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 19. 1. 2022 (č.l. 12-13) peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 7 380 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměnou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 680 Kč, a to spolu se splátkou pojištění v pravidelných 78 týdenních splátkách po 435 Kč (poslední splátka 405 Kč). Z karty zákazníka (č.l. 14) pak vyplynulo, že žalovaná bydlela v nájmu, byla svobodná, měla dvě vyživovací povinnosti, pobírala peněžitou pomoc v mateřství/rodičovský příspěvek ve výši 11 260 Kč, dále měla další příjem ve výši 8 500 Kč (z dohody o provedení práce), celkové příjmy domácnosti tedy činily 19 760 Kč, žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč (blíže nespecifikované), žalovaná neuvedla žádné další půjčky či úvěry. Dle karty zákazníka bylo původní věřitelce předloženo rozhodnutí o přiznání dávky a 2 výpisy z bankovního účtu, nic z toho nebylo žalobkyní doloženo. Smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 16-21) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno doporučeně dopisem ze dne 29. 9. 2023 (č.l. 22). Výzvou ze dne 29. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (č.l. 22). Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023 (č.l. 23). Z tabulky umoření (č.l. 15) vyplývá, že žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 4 950 Kč, což odpovídá tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila.8. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila kartu zákazníka, ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z nichž pravděpodobně ověřovala pouze výši přiznané dávky (avšak ani tuto skutečnost žalobkyně náležitě nedoložila), zdroj dalšího příjmu nijak nezkoumala, rovněž neověřovala výdaje žalované a vycházela z žalovanou uváděné částky 8 000 Kč měsíčně, což je zcela evidentně částka podhodnocená, navíc s přihlédnutím k tomu, že žalovaná uvedla, že žije v nájmu, a měla dvě vyživovací povinnosti. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by původní věřitelka provedla lustraci žalované v příslušných rejstřících dlužníků, v centrální evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti.9. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou