16 C 95/2024-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 245,47 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení z částky 74 770,07 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 29,55 % ročně z částky 63 808,31 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 29. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem splatit v 48 měsíčních splátkách po 4 016 Kč. Žalovaný však dosud uhradil pouze 16 064 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 28. 3. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno.3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně byl ověřován zdroj příjmu žalovaného a jeho výše, dále byly zjišťovány jeho výdaje, kromě toho byl žalovaný lustrován v registrech SOLUS, NRKI a ISIR. Na základě takto provedeného posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet dospěla původní věřitelka k závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.8. Smlouvou o úvěru ze dne 29. 3. 2023 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu spolu s úrokem, jehož výše byla sjednána ve výši 69,09 % ročně. Celkově splatná částka činila 192 768 Kč, tato částka měla být uhrazena ve 48 měsíčních splátkách po 4 016 Kč.9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 16 064 Kč.10. Z listiny nazvané „Hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy získala původní věřitelka informace o příjmech a výdajích žalovaného - byl zjištěn pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč, výdaje ve výši 8 775 Kč (4 860 Kč životní minimum, 3 915 Kč výdaje na bydlení). Bylo zjištěno, že žalovaný byl rozvedený, bydlel v družstevním bydlení, byl zaměstnán na dobu neurčitou u spol. , právnická osoba11. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné dlužné splátky.12. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že platební morálka žalovaného byla na základě jeho CBS skóre hodnocena jako dobrá.13. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k 28. 3. 2024 a postoupení pohledávek žalovanému oznámila dopisem z 16. 4. 2024 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).14. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 5. 2024.15. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.16. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:17. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2023 peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy posuzovala původní věřitelka schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací zjištěných od žalovaného, které ověřovala výpisem z registru SOLUS a NRKI, přičemž byl zjištěn (tvrzen) průměrný příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč měsíčně, dále bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné dluhy po splatnosti, jeho platební morálka byla vyhodnocena jako dobrá. Žalobkyně neprokázala, že by byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, kromě výpisů o lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI nepředložila žádný listinný důkaz prokazující, že by byla ověřována tvrzení žalovaného ohledně jeho majetkové a finanční situace. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno.18. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo