18 C 320/2023-37 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 11. 10. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 21 918,23 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Podle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovaným dne 7. 9. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy jsou také Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 994 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyni tak měl vzniknout nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, sjednaného úroku, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na zmíněný dluh celkem částku 10 430 Kč, dále již neuhradil ničeho. 3. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 9-24 spisu. 4. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty informace o výši úvěru, podmínkách splácení, poplatcích, smluvní pokutě. 7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 7. 9. 2022, jejíž Přílohu tvořily Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku 53 892 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 994 Kč. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, resp. ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány i další částky nákladů s tím spojených. 8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 19. 9. 2022 na účet žalovaného (viz Smlouva) částku ve výši 20 000 Kč. 9. Z dopisu ze dne 12. 9. 2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. 10. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 7. 9. 2022, jejíž Přílohu tvořily Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku 53 892 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 994 Kč. 20. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno], dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] rozhodl o předběžných