18 C 337/2023-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 17. 8. 2023 domáhá po žalované zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí.2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato dne 4. 4. 2023 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jako „původní věřitel“), resp. se společností , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, , smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou jakožto dlužníkem ve výši 19 000 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytl dne 13. 9. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátila pouze co do částky 1 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení zákonného úroku z částky odpovídající nesplacené jistiny úvěru. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22. 6. 2023.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto u ní v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 12. 3. 2024. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-31 spisu.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní (jejím právním předchůdcem) a žalovanou z rámcové smlouvy o úvěru ze dne řídí občanským zákoníkem ve znění účinném od 1. 1. 2014.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Dále soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace.11. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.12. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový vztah - smlouva o úvěru, na základě něhož byl právním předchůdcem žalobkyně žalované poskytnut dne 13. 9. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátila pouze co do částky 1 000 Kč. Na základě uvedeného pak žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vnikl nárok vůči žalované na zaplacení pohledávky skládající se z jistiny ve výši 19 000 Kč spolu s nárokem na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z uvedené pohledávky 19 000 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.13. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 800 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 300 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a výzva k úhradě) 3 x částka 300 Kč, tj. 900 Kč, 3 x RP po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 252 Kč, tedy celkem 2 252 Kč.14. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.15. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.