6 C 166/2024-60 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 037,40 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce č. , hodnota, , uzavřené dne 22. 6. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., IČO , IČO, ; dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr 30 000 Kč, za který se zavázal vrátit 38 220 Kč ve 39měsíčních splátkách po 980 Kč. Dostal se však do prodlení, původní věřitelka proto půjčku k 19. 7. 2023 předčasně zesplatnila a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu 9 533,40 Kč spolu s neuhrazenými poplatky, úrokem z úvěru a úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne 11. 10. 2023 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 29. 12. 2023., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného běžnými postupy akreditované banky (zejména lustrace v databázích BRKI/NRKI/SOLUS, zohlednění příjmů a výdajů žadatele a vyhodnocení jeho rizikovosti podle informací získaných od žadatele a z interních zdrojů). Konkrétní poměry žalovaného před poskytnutím půjčky žalobkyně netvrdila ani neoznačila důkazní návrhy k uvedeným obecně formulovaným tvrzením.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka byla do domovní schránky žalovaného vhozena dne 24. 6. 2024.4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Účastníci řízení byli vyzváni k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu ani jeden nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne 22. 6. 2020 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, („Minutová půjčka“), na základě které zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, toho dne 30 000 Kč (výpis z účtu č. , č. účtu, za červen 2020 čl. 53), což se žalovaný zavázal vrátit zpět s úrokem 10,9 % ve 39měsíčních splátkách po 980 Kč s RPSN 11,46 % (viz Návrh smlouvy o půjčce č. , hodnota, čl. 16-18, Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, čl. 19, Rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb z 20. 11. 2018 čl. 20, , právnická osoba, podmínky čl. 2125, Sazebníky čl. 26-28). Žalovaný uhradil původní věřitelce v souvislosti s uvedenou smlouvou 25 001,39 Kč, půjčku řádně splácel do září 2022 (viz výpis z účtu výpis z účtu č. , č. účtu, červen 2020–listopad 2022, a dále výpis z úvěrového účtu listopad 2022–červenec 2023 čl. 53). Smlouvou ze dne 4. 10. 2023, účinnou 11. 10. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 3132), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným ve výši nesplacené jistiny 9 533,40 Kč s příslušenstvím žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 3334), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 18. 10. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem čl. 36-37). Dne 29. 12. 2023 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho evidenční adresu (viz výše) předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 3840).6. K úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že v listopadu 2018 čerpal od původní věřitelky půjčku 250 000 Kč, kterou až do poskytnutí projednávané půjčky splácel pravidelně v měsíční výši 3 781 Kč (výpis z účtu č. , č. účtu, za listopad 2018–červen 2020 čl. 53).7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Smluvní strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“).8. Původní věřitelce před poskytnutím úvěru ukládal § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Byť byla tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně v tomto směru kusá, unesla podle soudu obě břemena a prokázala, že se původní věřitelka úvěruschopností žalovaného před poskytnutím půjčky dostatečně zabývala. Soudu sice nejsou známy bližší údaje o tehdejších příjmech a výdajích žalovaného, v řízení však vyšlo najevo, že původní věřitelka a žalovaný byli smluvními partnery nejméně od listopadu 2018, „platební morálka“ žalovaného tedy byla původní věřitelce dlouhodobě známa a z této zkušenosti patrně nevyvstala důvodná pochybnost o jeho schopnosti splácet další úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 980 Kč (který nadto žalovaný po dobu více než dvou let také řádně plnil). Soudu nejsou ani z úřední činnosti známy skutečnosti, které by naznačovaly, že v době sjednání tohoto úvěru měly panovat o úvěruschopnosti žalovaného důvodné pochybnosti. Při takto zjištěných poměrech žalovaného má soud za prokázáno, že svou povinnost původní věřitelka splnila.9. Žalobkyně prokázala, že původní věřitelka poskytla žalovanému 30 000 Kč a že spolu s jejím vrácením se žalovaný zavázal zaplatit na odměně úrok 10,90 % ročně, to vše v 39měsíčních splátkách po 980 Kč. Žalovaný na úvěr dosud zaplatil pouze část předepsaných splátek, které žalobkyně započetla podle smluvních ujednání; poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, až žalobkyně zbylou, nesplacenou část úvěru zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Následně pohledávku platně postoupila žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně uplatněného příslušenství (viz výrok I rozsudku). Nárok žalobkyně na poplatek za vymáhání pohledávky a úrok z úvěru plyne z platných smluvních ujednání, úrok z prodlení náleží žalobkyni ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 15 % ročně.10. Ve sporu úspěšná žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna zastupující advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 252 Kč.